81-88
10. 1. 2010
81. Sociologické poznání a zdravý rozum H. Spencer a P. Berger (viz semináře a úvodní přednáška)
Zdravý rozum
· obecná inteligence - zobecněná, běžná, nesystematicky získaná zkušenost každodenního života, poskytující poznání, postupy, jak se chovat v různých situacích
· sociální a emoční inteligence
Inteligence
- velký význam mají biologické předpoklady (verbální schopnost žen x prostorové schop. mužů)
- inteligence bývá charakterizována jako schopnost řešit nové problémy
- inteligenční kvocient (IQ) je výslednicí 8 schopností:
· mech. paměť
· logicko-matematická inteligence
· prostorová představivost
· schopnost zobecnění a individualizace
· slovní inteligence
· pohybová inteligence
· interpersonální/sociální inteligence
· intrapersonální/emoční inteligence
Emoční inteligence
- porozumění vlastním emocím, pocitům a náladám svým a jiných lidí, zvládání emocí a sebemotivace
- emoční myšlení je okamžité, je rychlejší než racionální myšlení; jeho míra závisí na množství emocí
- je třeba nalézt určitou rovnováhu mezi emocemi a rozumem, ale nelze emoce potlačovat
Sociální inteligence
- schopnost orientovat se v mezilidských vztazích, porozumět jim, žít s lidmi, působit na ně, komunikovat s nimi a dostat je tam, kam chceme
- předává se pouze jako dispozice a je třeba se ji naučit a rozvinout
- čím složitější životní situace člověka postihne, tím se sociální inteligence rozvíjí rychleji (např. Židé byli v minulosti často pronásledování, proto mají například oproti jiným národům více úspěchů v oblastech, kde záleží na sociální inteligenci)
- spojení emoční + sociální inteligence = schopnost jednat s lidmi
- podle průzkumu se ukázalo, že:
· schopnost k hudbě prokazuje asi 80 % lidí a lze toto nadání zjistit zhruba již ve 3-4 letech života
· schopnost k exaktním vědám a matematice asi 50% - v 10-11 letech
· schopnost jednat s lidmi pouze 2-3 % populace a lze to zjistit zhruba kolem 25. roku života
Sebe samého každý pozná nejméně (Cicero)
Tvá povaha je Tvůj osud.
Poznej sám sebe.
Nejlepší je vycházet sám se sebou.
Soc poznání je daleko širší, než zdravý rozum, vidí souvislosti, které prostý člověk vidět nemůže, vidí jen nejbližší příčiny a následky, v tom je pravý význam sociologie.
Soc nám umožňuje se jinak dívat na život ve kterém žijeme, vidět za scénu, pohled jak zločinec kouká na právo, ne jak právo kouká na zločin.
Spencer
○ považuje poznání zdravým rozumem za nedostatečné
○ naturalismus – bioorganicismus
○ příčiny společenských jevů jsou často hluboce skryty (kořeny v dávné minulosti)
○ obyčejný člověk překvapivě často podléhá pověrám a vžitým představám
○ složitost soc. úkonů, rozum ovl. pověry, stereotypy, mýty
○ i zkušení vědci v oblasti přírodních věd mají tendenci dělat rychlé soudy o tom, co by se mělo udělat (odhlasovat v parlamentu), zatímco sami tráví roky nad řešením fyzikálních problémů
○ zdravý rozum není sám schopen pochopit problémy v celé jejich složitosti, proto není možno pochopit společenské jevy bez důkladného studia
Berger
○ člověk není prost emocí a předsudků
○ feneomenologická sociologie: věci nejsou tím, čím se zdají být
○ sociologie: vidět svět v jiné perspektivě (vidět skrz, vidět za), lidská bytost: emoce, předsudky – kontrolovat
○ součástí vědecké přípravy sociologa je to, že se pokouší pochopit a kontrolovat všechny tyto předsudky a pokud možno je ze své vědecké práce vyloučit
82. Bláhův pojem práva a individuálních a sociálních kořenů práva (viz seminář)
Bláha
- považuje právo za sociální jev, z nejmocnějších činitelů sociálního řádu
- právo formuje individuální chování určitým uniformním způsobem, je zaměřeno na regulaci vnějšího chování, opírá se o organizovanou moc a legální sankce
Právo je determinováno sociálním prostředím (vzrůst populace, hospodářství, politika), veřejné mínění má funkci i právní, soudcovskou, mravní (donucuje moc a právo aby se mu přizpůsobily)
po legálním odsouzení následuje často horší potrestání – sociální odsouzení.
Chování dle konformit: imitativní, přirozené, koordinované; individuální
○ považuje právo za sociální jev, jeden z nejmocnějších činitelů sociálního řádu
○ právo formuje individuální chování určitým uniformním způsobem, je zaměřeno na regulaci vnějšího chování, opírá se o organizovanou moc a legální sankce
○ právo je determinováno sociálním prostředím (vzrůst populace, hospodářství, politika)
○ veřejné mínění nemá jen funkci politickou, ale i právní, soudcovskou, mravní, ale donucuje moc a právo, aby se mu přizpůsobily
Kořeny práva
○ individuální: dány antropologickou organizací lidských jedinců vyplývající z potřeb soužití; je třeba něčeho pevného a trvalého v proměnlivém toku dění
○ sociální: každý jedinec je expanzivní, což by vedlo k boji všech proti všem; právo přizpůsobuje a koordinuje soutěžící rozpínavost a zájmy; je spjato s mocí, kterou legitimuje
83. Právo a morálka (mravnost) u E. Chalupného, vztah práva a morálky (viz seminář)
právo – výtvor civilizace praktického účelu, je praktické
mravnost také – cílem není úpevnění, mravnost působí niterněji, je filosofická; více zneklidňuje než uspokojuje; mravnost napomůže při řešení prváních případů, mravnost vyžaduje větší oběti než právo
○ právo je výtvorem civilizace praktického účelu; mravnost také, ale účelem není, jako u práva, upevnění
○ mravnost působí nitěrněji a tím více zneklidňuje než uspokojuje (svědomí)
○ právo a morálka jsou živly stejně různé a doplňující se jako noc a den
○ řešení právní se může stát pochybným u složitých případů; tehdy se projevuje mravnost , obětování nižšího zájmu vyššímu
○ mravnost vyžaduje větší oběti než právo, ukládá mu obětování vlastních zájmů bez zajištění pohodlí
○ mravnost je potřebná, protože přemáhá pudy přírodní; člověk potřebuje zklidnění, aby se udržel při síle
○ právník nesmí jednat jen pouze dle práva, ale nesmí pro mravnost porušovat zákon
o právo se může s mravností shodovat i rozcházet, nejčastěji je jevem amorálním
o právo stírá jedinečnost, mravnost je vždy jediná. Právo v praxi neobstojí bez mravnosti, právník nesmí pro mravnost porušovat zákon
84. Sociologický přístup v právní vědě u E. Ehrlicha, pojem živého práva (viz seminář)
Ehrlich
- soc. přístup je rozpracováním jeho teorie „živého práva“I
- mimo zákony, každý zákon je překonán již v době kdy vznikl
- žijícím právem, pomáhá u soudů.
- špatně se zjišťuje, jaké bylo v minulosti, zdroje: listiny, chod společnosti
- za zakladatele evropského sociologického hnutí v právu, odděluje právo od státu, těžištěm právního vývoje není zákonodárství, ale společnost; kritika pozitivistické jurisprudence, zavádí pojem živé právo
- požaduje použití empirických výzkumů
Právo není souborem dogmatických věd, ale vnitřním režimem společenských vztahů, snaha práva přiblížit se pravidlům, dle kterých jednají lidé v každodenním životě, dochází k prolínání práva s prvky morálky, zvyky, obyčeji. Společenský nátlak silnější na zločince než působení vězení.
○ bývá považován za zakladatele evropského sociologického hnutí v právu, odděluje právo od státu
○ zavádí pojem živé právo, požaduje použití empirických výzkumů
○ právo není souborem dogmatických věd, ale vnitřním režimem společenských vztahů
○ právo se snaží přiblížit pravidlům, dle kterých jednají lidé ve svém každodenním životě; dochází k prolínání práva s prvky morálky, zvyky, obyčeji
○ společenský nátlak působí na zločince víc po návratu do společnosti než působení samotného vězení
○ skutečnosti předcházející vzniku práva: praxe, panství, držba, projev vůle
○ znaky normy: upravuje materii velké důležitosti, dá se vyjádřit v jasných pojmech, vyplývá ze sociální skutečnosti práva
Rozlišuje:
® společenské právo: organizační, předpisy platné v určitých
společenských skupinách; společenský nátlak působí silněji než
státní sankce
® právo juristů: normy rozhodnutí jsou pravidly pro jednotlivce
stanovená soudy
® státní právo: předpisy, které by bez státu nemohly existovat;
menší a méně důležitá část práva ve společnosti
85. Typy práva ve vztahu k sociální solidaritě u É. Durkheima, dělba práce, právo a sociální solidarita (viz seminář)
Právní pravidla klasifikovat lze dle sankcí:
Represivní sankce
○ v trestním právu, nejsou formulována pravidla, pouze tresty (trestní právo neříká – nezabiješ, jen odsuzuje vraha)
○ trestní čin způsobuje otřes cítění, která v daném společenském systému existují ve všech zdravých svědomích
○ trestný čin není kárán, protože je trestný, ale je trestný, protože je kárán
○ funkce trestu jako nápravy provinilce či zastrašení případných následovníků je jen malá, pravou funkcí je udržení společenské soudržnosti při uchování její vitality v obecném vědomí
○ trest má působit především na poctivé lidi
○ jedná se o navrácení do původního stavu, prohra obhájce neznamená potupu, ztrátu cti
Restituční sankce
v občanském a v ostatních právech, bývají vymezeny jen práva a povinnosti, sankce bývá jinde či chybí
nejde o pokání, ale navrácení věcí do původního stavu
prohra obhájce neznamená potupu a ztrátu na cti
Druhy pozitivní solidarity:
○ mechanická: pojí jedince k sobě, poutá jedince přímo ke společnosti, ideje a tendence společné všem členům jsou větší než každého člena
○ organická: jedinec je závislý na společnosti, solidarita vytvářená dělbou práce na rozdíl od mechanické předpokládá odlišnost jedinců, každý orgán má zvl. podobu, autonomii
86. Sorokinova ideační a senzitivní právní soustava (viz seminář)
Odkud se berou normy, kdo je soudce, jaké jsou tresty, ekonomický pohled, altruismus, kdo vládne…idealistické pr (průměr).
Ideační právní soustava
- je dána od Boha nebo absolutna, normy jsou božími příkazy
- normy nelze zrušit po utilitární ani jiné úvaze
- její moudrosti nemusíme vždy porozumět, ale nelze o ní pochybovat
- velká část těchto norem se týká víry, myšlenka spojení s absolutnem a očisty
- způsob trestu bývá také nadpozemský, jeho důvodem bývá odpykání hříchu spáchaného proti Bohu, jeho užitečnost je irelevantní
- soustava důkazů spočívá v ordálech, prorocích a jiných nepřirozených způsobech nalézání zla, ve způsobu soudu, stejně jako v zákonech, není možná žádná změna
- právo je pouze odrůdou náboženství
Senzitivní právo
○ vidí jej jako systém lidský
○ jeho poslání je výlučně utilitární (bezpečnost života, majetku, blahobytu)
○ normy jsou relativní, změnitelné
○ soudcové jsou světští a stejně tak i způsob jejich práce
○ platnost norem vyplývá ze zákona, ne z něčeho nadpozemského
○ středem mezi ideačním a senzitivním právem je právo idealistické
87. Přibáňovo chápání práva jako autopoietického systému a jeho historické utváření (viz seminář)
Normativní omezení – stanoví tématické hranice systému práva, umožňují komponovat tento systém; právo může měnit jen právo, právo nelze tvořit jinak než právem, porozumění jen jazykem práva, organizuje se samo (prostřednictvím zákonodárství)
- dnes nejucelenější výkladem mod.. sys. positiv. práva, soc. sys. vůči sobě jako černé skříňky, vztah systém – okolí
Právo jako soc. struktura = pozitivní normy + instituce + živé pr, otevřený systém
(čerpá ze spol. ne naopak)
X autopoietický universalismus a relativismus ovlivňuje samo sebe, norma jako selekce možností výběru; od 18. st. Osvícenství
○ soudobou polemiku o sociálně systémové teorii určují dvě paradigma – systémů otevřených a uzavřených (autopoietických)
○ v posledním desetiletí se rozpadá univerzální řád hodnot, jednotlivé sociální oblasti se diferencují
○ ve vědeckém myšlení dochází k odklonu od velkých teorií, vysvětlujících právní systém jen z určitého pohledu
○ tento posun představuje autopoietická teorie, je v současnosti nejucelenějším výkladem moderního systému pozitivního práva
○ základním vztahem je systém – okolí místo systém – podsystém
○ jednotlivé systémy si určují své vlastní zákony, nelze je chápat v závislosti na ostatních systémech; jsou založeny na sebereferenci
○ rostoucí míra komplexity (složitosti) je dočasně redukována selektivními mechanismy, mezi které patří normativní mechanismy (norma již není chápána jako předem stanovený a nadřazený systém chování, jen selektuje určité možnosti z jejich plurality)
○ normativní selekce systém nestanoví ani neutváří, slouží jen jako mechanismus usnadňující dynamický rozvoj a diferenciaci systému
○ filozofické úvahy o zdůvodnění pozitivního práva jinými normami nemají na mechanismy práva faktický vliv, přirozené právo se postupně vytrácí
○ dichotomie právní – protiprávní stanoví přípustné, právní – neprávní hranice regulace
○ právo může měnit zase jen právo, autopoisis je organizováním sama sebe
88. Podgóreckého sociální inženýrství a právní politika (viz seminář)
Právní politika = oddíl sociotechnicky (jak na základě poznatků sociologie dosáhnout kýžených změn) pomocí práva
- právní politika se mimo jiné zabývá způsoby použití práva jako prostředku při plánování a uskutečňování společenských přeměn
Zákonodárce musí mít na mysli 3 okruhy problematiky:
- legislativní: obecné zásady přípravy legislativního aktu, tj.znalost faktického stavu, účinnost již vydaných předpisů, opírání se o údaje společenských věd, legislativní postupy je nutné podepřít předpisy ověřenými hypotézami
- kodifikační techniky: uspořádání předpisů v rámci normativního aktu, sbírky předpisů
- kodifikační zásady: jak vytvářet jasné předpisy, v souladu s ostatními
○ direktiva dostatečného popisu: je nutno popsat existující situaci, který má být eventuelně změněna
○ direktiva analýzy základních hodnocení: zákonodárce musí zvážit, zda následky jeho rozhodnutí neporuší hodnoty, která sám přijímá
○ direktiva ověřování hypotéz: nutná formulace hypotézy a její ověřování vhodnými metodami
○ direktiva výzkum účinků zavedeného normativního aktu: na rozdíl od předchozích se tato direktiva týká legislativní fáze následující až po vstoupení v platnost; zkoumání za bylo zamýšlených cílů dosaženo