76-80
76. Sociální struktura a její základní dimenze, aktuální problémy
Struo = navršit, stavět (spol jako celek svázaný určitými vazbami), máme se na společnost dívat jako na celek svázaný určitými vazbami
- tyto vazby tvoří sí (přirovnání k Rubikově kostce, pavoučí síti)
- věda o soc. struktuře začíná dominovat ve 30. letech 20 stol.
- můžeme se na soc. strukturu z hlediska makroúrovně i mikroúrovně
Struktura může být:
· třídní (dle tříd)
· demografická (podle věku, pohlaví, místa bydliště apod. tyto údaje lze zjistit ze statistických ročenek)
· profesní (podle profese)
· vzdělanostní (podle vzdělání)
· národnostní a rasová
· konfesionální (podle víry)
· rodinná (přibývá lidí, kteří žijí sami - singles, ekonomická oblast na toto zjištění musí reagovat)
· podle životního způsobu
· podle rozdělení moci ve společnosti
- podle rozdělení dle věku se mluví jako o stromu, v 70. letech dochází k populační explozi
- kohorty = skupiny lidí stejného věku
- nyní přibývá starších lidí (řešit to lze pozdějším odchodu do důchodu)
77. Sociální stratifikace – koncepce Parsonse a Dahrendorfa, typy sociální mobility, prestiž povolání a prestiž právnického povolání
Strata = vrstva, jemnější rozdělení společnosti
Různá kritéria (materiální, politická, kulturně ideová-životní styl, obecně sociologická-spol pozice):
○ základními kritérii je podíl na moci, velikost majetku a prestiž (povolání)
○ koncenzuální pojetí pokládá stratifikaci za funkční (všeobecně prospěšnou), motivující lidi, odměny kompenzují náročnost
○ teorie konfliktu zdůrazňuje reálné zájmy soupeřících individuí vedoucí k odměnám
1. materiální kritérium
- dělení společnosti z hlediska majetku, výše příjmů, životního standardu, obydlí, povolání
- např.
· vyšší horní vrstva - celebrity (lidé, které všichni známe), vynikající obchodníci, představitelé stát. moci
· nižší horní vrstva - vynikající odborníci, vědci, inženýři, manažeři, podnikatelé, obchodníci
· vyšší střed. vrstva - svobodná povolání, manažeři, podnikatelé
· nižší střed. vrstva - úředníci, farmáři, vysoce kvalifikovaní dělníci
· vyšší dolní vrstva - středně kvalifikovaní dělníci, nekvalifikovaní zřízenci, menší farmáři
· nižší dolní vrstva - nekvalifikovaní dělníci, zemědělští dělníci, nezaměstnaní
- v této době byla v Americe převaha střední vrstvy (vyšší i nižší 88 %), do horní vrstvy patřila 4 % populace, do dolní vrstvy patřilo 8 % obyvatel; důvodem byl silný vliv dělby práce, koncentrace a centralizace, zvyšující se životní úroveň
V 70. letech v Německu se objevuje schéma, autorem Dahrendorf:
· na prvním místě elita - 1 % lidí (ekonomický a polit. smysl, ne smysl vzdělanostní)
· služební třída - 12 % populace (úředníci a zaměstnanci stát. správy)
· střední stav - 20 % (podnikatelé, obchodníci, manažeři, svobodná povolání, statkáři)
· falešný střední stav - 12 % (pracovníci třetího sektoru služeb: číšníci, prodavači, šoféři; u těchto lidí je vysoká míra sebevědomí, mají tendenci zařazovat se výše než tam, kam patří)
· dělnická elita - 5 % (vysoce kvalifikovaní dělníci a řemeslníci)
· dělnická vrstva - 45 % (dělníci ve velkopodnicích, automobilkách, horníci)
· nejnižší vrstva - 5 % (nezaměstnaní, nevyučení, pomocné síly v zemědělství)
- používají se nejrůznější přirovnání např. jablko (nejširší střední vrstva), hruška (nejširší dolní vrstva), obrácená hruška (nejširší horní vrstva), pyramida
- charakteristika střední vrstvy – lidé jsou schopni zabezpečit sebe, děti a ještě něco ušetřit
2. kulturně-ideové kritérium
- dělení společnosti z hlediska vzdělání, životního stylu, sociálního chování a prestiže jednotlivých profesí
- mluví se o referenčnosti skupin (nakolik jsou jednotlivé skupiny atraktivní)
3. politická
4. obecně-sociologická kritéria (z hlediska společenské pozice a statusu)
Sociální mobilita = pohyb
- jakýkoli pohyb v rámci společnosti (cestování, migrace, vdavky ženy do zahraničí
- horizontální - jedinec se mění v rámci stratifikace, ale nemění se jeho status
- vertikální - lidé jsou mobilní vzestupně nebo sestupně
- lidé dramaticky mobilní - jsou "jednou nahoře, jednou dole"
- imobilní jedinci - nepohybují se v rámci sociální stratifikace
- intragenerační mobilita - v rámci jedné generace
- intergenerační mobilita - v rámci několika generací
- mobilita potencionální - např. zaměstnavatel tlačí, abych si zvýšil vzdělání
- mobilita chtěná - sám chci
- v rámci soc. mobility existují zdviže = výtahy (např. vzdělání, dědictví, výhodný sňatek
Společnosti jsou rozděleny na základě:
· askripce - vychází z toho, kdo jsem (např. jací jsou mí příbuzní, kdo za mnou stojí)
· výkonu - jedinec je ohodnocen podle konkrétních výsledků jeho činnosti:
- na základě askripce hovoříme protekci
Dochází k soc. rozvrstvení podle protekce (Bourdieu /bordijé/):
- vyšší horní vrstva - lidé, kteří mají jméno, všichni je znají, není třeba je představovat; protekce se zde téměř nevyskytuje
- nižší horní vrstva - lidé s vysokým sociálním kapitálem a ten jim umožňuje navazovat špičkové známosti (profiluje z protekce nejvíce), tento sociální kapitál se dědí
- střední vrstva - drobná protekce, nesplývá se životním stylem (na rozdíl od nižší horní vrstvy)
- vyšší dolní vrstva - lidé protekci chtějí, ale nemohou za ni nic nabídnout
- nižší dolní vrstva - lidé stojící mimo společnost (marginálové), držet ochrannou ruku nad těmito lidmi je nebezpečné, nejsou vděční; tito lidé jsou odděleni od protekcí
- dvoutřetinová společnost (Dahrendorf) dvě třetiny se podílí na chodu společnosti (jsou důležití, plnohodnotní), jedna třetina stojí mimo (zde jsou lidé, kteří se vyčlenili sami nebo je vyčlenila společnost)
Z hlediska sociálního statusu dělíme kritéria statusu na:
· ekonomická - dělení dle povolání, příjmu, bohatství
· politicko-mocenská - mluví se o moci profesionální a profesní
· kulturní - vzdělání, životní styl, soc. kontakty
· subjektivně hodnotící - prestiž povolání, prestiž osobní
- např. výzkum z hlediska prestiže povolání (řazení sestupně)
- lidé s nižším vzděláním preferovali manuální profese, lidé s vyšším vzděláním oceňovali profese nemanuální
- statusová inkonzistence některých povolání mají vysokou prestiž, ale jsou ekonomicky špatně hodnocená (opak statusová konzistence soulad mezi prestiží a ekonomickým hodnocením)
Sexuální stratifikace:
- pohled na postavení ženy ve společnosti
- autorem Collins
- vychází z pojmu sexuální vlastnictví výlučná sexuální práva na urč. osobu
- rozdělení společnosti (historicky)
Stratifikace z hlediska rozhovorů, které se vedou ve společnosti (mezi jedn. vrstvami).
Konsensuální pojetí – stratifikace funkční, prospěšná, motivující lidi, odměny kompenzují náročnost
Konfliktní pojetí – důraz na reálné zájmy soupeřících individuí vedoucí k odměnám
měření – obzvláště podílu na moci a prestiže je obtížné
Sociální mobilita – označuje pohyb osob mezi pozicemi v rámci sociálního rozčlenění společnosti, intragenerační, intergenerační, předpokladem je naprosto přirozená nerovnost pozic, snaha usilovat o kariéru pouze individuálně – ostatní konkurence
Profese
○ je určujícím faktorem sociálního statusu, člověk je posuzován dle profese, kterou vykonává nebo na kterou se připravuje
○ v moderní společnosti vázáno na dosažení příslušného vzdělání
○ profesní autorita vychází z ovládnutí vědomostí, kterými běžný laik nedisponuje, profesionálové mají monopol v dané oblasti
○ profesní etika zakazuje např. zneužívání vlivu nad klientem k prosazování vlastních zájmů, snižování autority kolegů před klienty
78. Pojem státu u F. Hayeka a M. Webera, typy moderního státu
(viz „Teorie sociálního státu“)
Pojem státu
○ stát je jeden ze základních pojmů sociologie
○ bývá spojován s problematikou moci (např. Bláha) a jejího rozdělování (např.Weber), stát lze také definovat jeho funkcemi
○ stát představuje politickou organizaci společnosti a tedy reflektuje její politický systém
Hayek fungující řád se vytváří sám, bez vědomí a často proti vůli určité autority
Stát spojován s problémem moci ve společnosti a jejím rozdělením
Aristoteles viděl hl fci státu ve výkonu st moci.
Weber, definice státu: lidské společenství, které úspěšně vykonává monopol legitimního užití fyzické moci uvnitř daného území.
Základní typy moderního státu:
Sociálně liberální model
○ státní zásahy do ekonomického a společenského života jsou minimální
○ důraz je kladen na význam trhu, včetně sociální politiky
○ důsledně je chráněno soukromé vlastnictví a podnikání
○ rozsah sociálních služeb je omezen, malá míra redistribuce příjmů
○ sociální nerovnost není omezována
Sociálně demokratický model
○ uznání tržního hospodářství při spojení s plánovaným (nedirektivním)
○ více sociálních služeb, redistribuce, snahy zvýšit sociální rovnost
○ spravedlnost, solidarita, svoboda
Demokratický socialismus
○ nedostatky kapitalismu řeší na principech socialistických ideálů
○ důraz na hospodářskou aktivitu státu
○ široké redistribuce s cílem dosažení sociální rovnosti
○ prosazování sociálních jistot, spravedlnosti, práva na práci
○ jedná se vlastně o střet individualistického principu a principu upřednostňující kolektivismus mezi nimiž je kompromis
Jiné typologie:
1) pluralitní teorie: na stát tlačí široké spektrum skupin, od toho odvozena i politika státu
2) teorie elit: moc vykonává malá skupina (V Pareto)
3) marxistická t.: stát je hl. udržovatel třídní nadvlády
4) korporativní t.: soukromé vlastnictví je kontrolováno veřejnou mocí (antiliberální či autoritativní
79. Vydělování státu ze společnosti od antiky po A. Smitha, pojem a znaky občanské společnosti (viz otázka 73.)
Nelze stát a spol oddělovat, dříve vnímány jako totožné jevy.
Řecko:
stát je přirozený útvar původnější než jedinec
Aristoteles: zoon politikon: čl je bytost společenská či !!! bytost politická, stát je spol instituce, ne politická
Řím:
Podobné, ale víc bráno z právního pohledu, pr subjekt: res publica
Renesance:
Konec teologické koncepce státu, stát je výtvor lidí, ale je stále stotožněn se společností,
Moderní stát:
Centralizace st. Moci.
První pokus od oddělení spol od státu:
Machiavelli - stát je pol stav, boj o moc
I. Kant: stát je sdružení lidí pod právními zákony, důraz na přirozené pr a svobodu
Hegel: důsledně oddělil stát (politika) od spol (občané)
spol je přirozeným systémem s důrazem na eko zájem
stát je umělý, s pol zájmem
Smith: vrchol oddělení v 19.st čerpá z liberalismu Smithe
Znaky občanské společnosti:
- vyvozeno od Hegelova pojeti: obc.spol.ztraci polit.obsah a nabyva primarne spol. vyznam
- spontanni vyjadreni jedincu, jejich dobrovolne sdruzeni, partikularni zajmy
- obcan jako subjekt vybaveny obcanskym statusem: moznost prosadit sve zajmy
1) rostouci vyskyt skupin vzajemne pomoci, podpurnych sdruzeni, spolku…
2) rozvoj specifickych cinnosti typickych pro obc. Spol.
3) horizontalni charakter vztahu na smluvnim zaklade
4)pluralita skupin
5) specificke reseni sporu, prednost ma kooperace
6)obcanska kultura, lisi se svymi hodnotami
7) autoregulativni mechanismy zajistujici i reprodukci a rozvoj obcanske spol.
80. Základní funkce moderního demokratického státu a vymezení pojmu sociální stát (viz otázka 73.)
Sociální role moderního státu (fce):
- celý spol život ovlivňuje jednak stát a pak trh (intervence státu X neviditelná ruka trhu)
- ortodoxní konzervatismus: nadřazenost státu bere jako projev pragmatismu a ne morálky, stát nemůže nikoho učinit šťastným, může jen vytvořit podmínky
Některé fce může plnit jen stát = základní fce státu + rozšiřující fce