66-75
10. 1. 2010
66. Etnicita a sociální chování, pojem etnicity a chápání etnických rozdílů, podoby rasismu
○ pojem rasy by se měl používat v uvozovkách, je to citlivá tematika
○ pojem rasa je definován antropologií a biologií nehodnotícím způsobem
rasa = část lidské populace lišící se tělesnými (somatickými) i někt. dalšími biologickými rysy a to zejména barvou kůže, vlasů a očí, formou vlasů, nosu, rtů, víček šikmé oči, obličeje, proporcemi a členěním těla (tyto znaky nelze vnímat jednotlivě, ale v komplexu)
- v přeneseném významu je rasa komplex zahrnující jazykové, kulturní či náboženské znaky
- s rasou bývá často spojována ideologie rasistická (fašismus "rasy se nesmějí mísit, nebo kvalitnější rasy degenerují", "rasy si nejsou rovny"); všímali si především reciprocity v lid. aktivitách
Georg Simmel v lid. interakci existuje vždy určitá reciprocita (neboli ekvivalence) a na soc. interakci tedy lze pohlížet jako na směnu
○ v 50. a 60. let další autoři (Homans) podrobně rozpracovali teorii soc. směny zdůrazňují, že v lid. interakci se směňují hodnoty nejrůznějšího druhu (ideje, informace, moc, prestiž, ) člověk neustále provozuje soc. barter
Homans
- v lid. chování dominuje racionální prvek, přičemž každé chování lze zpětně rekonstruovat z hlediska ekonomické kalkulace
- Homans soc. interakce je trvalou směnou odměn a trestů (my urč. způsobem jednáme a za to jsme odměňováni nebo trestáni, snažíme se získat odměnu a vyhnout se trestu)
- nelze vztáhnout teorii soc. směny na jednání všech lidí ve všech situacích, protože někt. lidé jsou emociální, někt. racionální (ne vše, co lidé činí, činí z důvodu očekávání odměny)
67. Geneticky předávané vlastnosti a schopnosti a sociální chování, studie dvojčat a adopce, role vrozeného a získaného v chování
○ potomci se podobají rodičům (např. chytří rodiče mají 70 % šanci, že se jim narodí chytré dítě, a naopak)
○ rovněž jednovaječná dvojčata žijící samostatně si jsou velmi podobná (mnohem více než dvojčata dvouvaječná)
○ rovněž zajímavá je adopce kriminalita adoptivního otce se projevuje statisticky významně při kriminální zátěži adoptivního syna v prostředí, ve kterém vyrůstá
○ adoptované děti vyrůstající v dětském domově jsou výrazně poškozeny pro další život (např. jsou méně samostatnější)
○ čím později je dítě adoptováno, tím je její význam a kladný vliv na dítě menší
○ ze 70 % jsou naše vlastnosti a schopnosti podmíněny genetickými dispozicemi, zbytek tvoří např. soc. učení, soc. prostředí, soc. interakce
o genetické dispozice však samy o sobě nevedou nutně k asociálnímu chování, ale genetická vloha zvyšuje pravděpodobnost, že na chování budou mít vliv vnější činitelé, bez nichž by se deviantní chování neuskutečnilo (genetická dispozice zvyšuje práh citlivosti na vlivy vnějšího prostředí, potom se to přirovnává k biosociální interakci podobenství zámku naše genetické dispozice, a klíče je prostředí a situací)
68. Sociální a kulturní determinace sociálního chování, enkulturace a socializace, homo sociologicus, základní teze
I. vnitřní biologické faktory – druhové (anatomické uspořádání), individuální (pohlaví, věk, rasa, vlastnosti a schopnosti)
II. Environmentální faktory (přírodní prostředí)
III. Demografické faktory – úmrtnost, porodnost; přiroda je nezbytným předpokladem čl. a společn., působí biologická složka
Sociokulturní determinace našeho chování: /viz drive/
- vliv společnosti a kultury od sebe nelze oddělit
- existuje velmi silný sociokulturní vliv na lidské chování
- tento vliv se vyjadřuje dvěma rčeními (truismy):
a) bez života ve společnosti se člověk nestane člověkem (pokud nevyrůstá ve společnosti, dosáhne max. úrovně 3letého dítěte)
b) člověk je takový, jaká je společnost (Římané říkali, že budeš takový, jakou společnost vyhledáváš)
○ vliv společnosti a kultury od sebe nelze oddělit
○ existuje velmi silný sociokulturní vliv na lidské chování
○ tento vliv se vyjadřuje dvěma rčeními (truismy)
homo sociologus - clovek je spolecenska bytost
- naše soc. chování je ovlivňováno soc. realitou, zejména tlakem soc. regulativů (hodnoty a normy) a začleněním aktéra do soc. struktur a soc. sítí
- sociolog Dahrendorf homo sociologicus uvěznění jedince v soc. rolích a pozicích
69. Společenské vztahy a právní vztahy, vymezení a dimenze společenských vztahů, určení chování ve společenských vztazích sociálně psychologickými a sociální momenty
Stav vzájemné závislosti a ovlivňování soc. subjektů, který se realizuje zejména v návaznosti na sociální jednání. Skrze vztahy se podílíme na veřejném životě., začlenění ovlivňuje kontext, kterém se nacházíme.
Soc. kontakt přerůstá v soc. interakci, která tvoří základ spol. vztahu.
Pr. vztahy: vztahy regulované pr. normami.
Pr. úprava se aplikuje na urč. aspekt spol vztahu (manželství).
Dimenze:
1. složka perceptivní (percepce: poznávání)
proces vnímání ostatních aktérů a situací ve kterých jednáme
2. s komunikativní (výměna informací mezi aktéry spol vztahu)
3. s interaktivní (nejdůležitější, vzájemné ovlivňování aktérů)
○ je zde stav vzájemné závislosti a ovlivňování sociálních subjektů, který se realizuje zejména v návaznosti na jejich sociální jednání
○ prostřednictvím vztahů participujeme na veřejném životě
○ sociální začlenění záleží na kontextech, ve kterých se právě nacházíme
○ úrovně mohou být mikrosociální (mezi jednotlivými jedinci nebo malou skupinou), mezisociální (mezi skupinami, organizacemi), makrosociální (celospolečenské, mezi politickými stranami)
Perceptivní stránka
○ vyjadřuje, že ve vztazích vnímáme ostatní
○ je to proces psychologický, který je podmíněn sociokulturně a kulturně historicky
○ identifikujeme se vnějším projevem, chováním, oblékáním
Komunikativní stránka
○ předávání a přijímání informací; ze všech podnětů selektuji jen některé
Interaktivní stránka
○ přibližuje nám jednání a organizaci aktérů sociálních vztahů
○ právní normy představují normativní páteř společenských vztahů
○ při interpersonální komunikaci nastávají 3 hlavní tendence
® pohyb směrem k lidem (navazování přátelství)
® proti lidem (soupeř)
® od lidí (vyhýbání se lidem)
sociální chování je ovlivněno celou sociální realitou, tlakem sociálních regulativů (norem, hodnot)
aktér je začleněn do sociálních sítí, struktur (pozice, role)
Společenský vztah
= stav vzájemné závislosti a ovlivňování soc. subjektů
= vůči sobě směřující a tím orientovaná chování více osob
- často mu předchází psychická vazba (projevení urč. zájmu o druhý subjekt) a sociální kontakt (urč. působení soc. subjektů na sebe, při kterém dochází výměně hodnot)
- soc. kontakt často přeroste v soc. interakci, která tvoří základ spol. vztahu
- soc. interakce představuje vzájemné působení subjektů na sebe
Probíhají na 3 zákl. úrovních:
1. mikroúrovni vztahy mezi jednotlivci navzájem, mezi jednotlivci a soc. skupinami, mezi malými skupinami navzájem
2. mezoúrovni vztahy mezi většími skupinami, organizacemi a institucemi
3. makroúrovni vztahy na celospolečenské úrovni např. mezi polit. stranami
- spol. vztahy jsou často regulovány práv. normami takové spol. vztahy se pak označují jako práv. vztahy (ty spol. vztahy, na které dopadá práv. úprava a v nichž vystupují jedn. soc. subjekty jako nositelé práv a povinností)
- práv. úprava se obvykle aplikuje je na urč. aspekt spol. vztahu (např. manželství)
- práv. vztahy představují zákl. normativní rámec spol. vztahů, ale život je mnohem rozmanitější a bohatší
- spol. vztah tvoří uzavřený celek, urč. systém vzájemných interakcí
- co ovlivňuje chování lidí ve spol. vztazích
- psychické momenty naše vlastnosti, schopnosti, motivace, zájmy, postoje
- sociální momenty
- převažující tendence interpersonálního chování urč. osobnostní dispozice reagovat ve vztahu k jiným lidem urč. sobě vlastním způsobem
Tři typy interpersonálního chování (v lidech jsou většinou dva typy, z nichž jeden převažuje):
1. pohyb směrem k lidem tendence navazovat přátelské vztahy ke svému soc. okolí ("a mě mají všichni rádi")
2. pohyb směrem proti lidem ostatní jedince považujeme za konkurenty nebo nepřátele, stavíme se apriorně do opozice ke každému ("a to není silný protivník")
3. pohyb od lidí lidé, kteří se vyhýbají soc. kontaktu ("a mě dají všichni pokoj")
Soc. struktury se dělí do 3 kategorií:
1. malé soc. skupiny např. rodina, školní třída, skupina přátel
2. začlenění v širších společenstvích a pospolitostech např. člen vesnické komunity, městské, člen polit. strany, člen ekologického hnutí
3. jsme nositele univerzalizovaných zobecněných soc. rolí např. role muže, ženy, syna, otce, studenta, teenagera, profesionální role (advokáta, lékaře, pojiš ovacího agenta, policisty)
- chováme se různě, podle soc. kontextů (např. nadřízení v zaměstnání a na večírku)
70. Sociální percepce ve společenských vztazích, její podmíněnost, základní mechanismy a chyby v percepci
Soc.-psychol. proces vnímání okolí
Vyžaduje urč. Soc.-psych. erudici (emoční inteligenci)
Zdroje:
I. vlastní zkušenost
II. zkušenost zprostředkovaná jinými
III. informace od vnímaného člověka (jeho názor)
Zákl. mechanismy soc. percepce:
identifikace na základě vnějších projevů identifikujeme vlastnosti člověka (např. na základě oblečení, slovního projevu, chování)
asociace rozvinutí obrazu na základě ustálených vazeb (např. kdo je tlustý, je líný)
empatie (vcítění) umění dokázat se vcítit
recipatie analyzujeme si pocity, které v nás druhý vyvolává a ptáme se, proč tyto pocity vyvolává (např. proč ten člověk ve mně vyvolává nepříjemný pocit? )
Soc. percepce probíhá ve dvou krocích:
selekce analyzujeme jedn. podněty a jedn. charakteristiky člověka
interference (syntéza) skládáme vnímané znaky do celistvého obrazu
Percepce bývá často zatížena subjektivitou:
autoprojekce (do jiných lidí projektujeme své záporné vlastnosti nebo nedostatky)
haló efekt posuzujeme na základě výrazné vlastnosti nebo prvního dojmu (např. dobré oblečení, výřečnost)
stereotypy v hodnocení (např. národů, etnik) - soc. nebo individuální stereotypy
efekt mírnosti a shovívavosti člověk, který je mi sympatický, toho hodnotím mírně a shovívavě a nabývám přesvědčení, že se mi v něčem podobá
71. Sociální komunikace ve společenských vztazích, subjekty, znaky a schéma komunikace, metakomunikace, významy a smysl řečeného v komunikaci
soc. komunikace = výměna nebo přenos informací
- někt. myslitelé zdůrazňují, že je podstatou spol. vztahů
- pro lidskou komunikaci oproti zvířatům je charakteristické, že je symbolická (vystupuje prostřednictvím symbolů znaků nesoucích urč. symbolický význam) zefektivnila se a dosáhla vyšší úrvně
znak = zákl. prostředek komunikace, který označuje urč. objekt a ztělesňuje jeho význam
Podle druhů znaků dělíme komunikaci na:
verbální (slovní)
neverbální
mimika (grimasy jsme schopni vytvořit až 7 000 různých výrazů v obličeji)
gestika (gesta),
haptika (řeč dotyků např. způsob podání ruky)
řeč těla (postoje), oční kontakt (délka pohledu, klopení očí)
piktogramy (obrázkové symboly např. dopr. značky) a další neverbální znaky např. noty
- v běžné řeči získáme až 70 % z neverbální komunikace
- význ. momenty komunikace
situace komunikace fyzikální (hluk na ulici), psychické (rozladění) a sociokulturní podmínky (např. potkám cizince)
metakomunikace (meta = za) metasignalizace o faktických záměrech a názorech, může být úmyslná (např. chci zastřít trému nebo předstírat lásku k partnerovi) nebo neúmyslná
- typické metakomunikace intonace a melodie věty, výška a síla hlasu, tempo řeči, plynulost řeči, neartikulované řeči, výskyt tzv. parazitních slov (tak, tedy, však); toporný postoj, nápadná bledost obličeje
význam to, co slova znamenají sama o sobě
smysl význam, který přináleží sdělenému z hlediska širšího kontextu
diskurz argumentativní a racionální vědecká rozprava
diskurzivní univerzum: znakový významový prostor, kde komunikující přikládají stejné významy
○ metakomunikace: metasignalizace o úmyslech a názorech, u verbálního způsobu intonace, výška hlasu, u neverbálního např.bledost
○ základní prvky: komunikátor (zdělovatel), komunikant (příjemce), co je sdělováno, jakými prostředky a s jakým efektem
○ komunikace je ovlivněna situací, tzn. podmínkami fyzikálními (ruchy), psychickými a sociálními
○ komunikace obousměrná nebo jednosměrná
○ spojení slov vytváří význam, smysl je faktickým významem
72. Sociální interakce ve společenských vztazích, formy interakce, sociální
interakcionismus, interpretativní sociologie, definice sociální situace, Thomasův teorém
Teorie sociální interakce:
○ může být přímá nebo nepřímá, záměrná nebo ne, osobní či anonymní
○ interakcionismus říká, že každý sociální jev může být označen za výsledek sociální interakce, je konstitutivním aspektem sociálního života
○ formy- soutěžení (společný cíl, ale dosažení jedním vylučuje dosažení druhým), výměna činností (různé cíle, ale potřeba aktivity druhého), konflikt (různé a vylučující se cíle)
○ vlivy konjunktivní a disjunktivní (rozdělovací)
○ interakce instrumentální (prostředkem) a expresivní (cílem sama)
○ sociální interakcí se zabýval Simmel, Sorokin, Weber atd.
Sociální situace:
○ jádro sociální reality představuje aktivní lidský subjekt, který se snaží nalézt smysl situace, ve které se nalézá
○ sociální situace je časoprostorově a sociokulturně určený rámec každého z nás
○ definice sociální situace: způsob, jak vidí a definuje jednající osoba realitu kolem sebe
○ člověk reaguje dle stále se měnících významů, které přiřazuje jednání svému i svého okolí
Thomasův teorém: jestliže lidé definují situace jako reálné, pak jsou tyto reálné i ve svých důsledcích (sebe naplňující se proroctví)
Interpretativní pohled
patří sem symbolický interakcionismus (každý soc. jev může být označen za výsledek s. interakce, lidé jednají dle významu, který přikládají věcem, jež je obklopují; tyto významy jsou produktem sociální interakce a mohou být neustále redefinovány) a fenomenologická sociologie (zkoumá svět každodennosti; lidé se běžně nezajímají, jestli je svět takový, za jaký jej považují)
Zákl. znaky:
1) Rostoucí výskyt skupin vzájemné pomoci, podpůrných sdružení, spolků…
2) Rozvoj specific činností typických pro obč. spol
3) Horizontální charakter vztahů na smluvním základě
4) Pluralita skupin
5) Specif řešení sporů, přednost má kooperace
6) Občanská kultura, liší se svými hodnotami
7) Autoregulativní mechanismy zajišťující i reprodukci a rozvoj obč. spol.
Spolupráce/Kooperace
Kompetice/soutěžení (společný cíl , dosažením jednoho vylučuje dosažení druhým),
Výměna činností (různé cíle, potřeba aktivity druhého)
Konflikt – různé a vylučující se cíle
Jádro soc. reality – lidský subjekt hledající smysl situace, ve které se nalézá. S. situace je čásoprost. a sockult. určený rámec každého z nás., způsob jak vidí a definuje osoba realitu kolem sebe.
73. Teorie sociální směny a její přínos, teorie sociálních sítí, kulturní, sociální a symbolický kapitál
Teorie sociální změny:
- každé soc. jednání či interakci lze pochopit dle sociální směny
a) klasická ekonomická teorie – neustálé porovnání se zisky (homo economicus - Smith)
○ zdůrazňuje exaktně kalkulující rozum a utilitarismus jako kritérium lid. jednání
○ Adam Smith
○ člověk neustále provádí ekonomické propočty, aby maximalizoval svůj zisk - porovnává výdaje (náklady) versus zisky (příjmy) tzv. teorie minimaxu (s minimem úsilí maximum prospěchu)
b) klasická soc. antorpologie – Mauss, směna má symbolickou, ne ekonomickou fci (posiluje soudržnost, chápání daru)
○ sleduje v hist. vývoji člověka různé formy soc. soužití a ukazuje, že soc. soužití bylo významně ovlivněno maximalizovat efekty (ekonomický přínos)
○ Bronislav Malinovský
○ soc. směna je základem soc. soudržnosti (dokud lidé obchodují, tak neválčí), soc. směna má primárně sociální a nikoli ekonomický charakter
○ popisuje instituce daru výměna darů udržuje celistvost a soudržnost společenství
○ jiní antropologové (Mause /mós/) ukazují, že už v archaických společnostech dar plnil především symbolickou funkci (darem nejsou jen hmotné předměty, ale i věci jako je výraz respektu, uspořádání oslav, oběti), přičemž je podstatné, že dar se musí oplatit a velký dar zavazuje
c) behaviorismus – G. Simmel (v jednání je vždy nějaká reciprocita, ne vždy co jsme vložily)
○ zaměřil se na výstupy lid. chování, které jsou viditelné
○ libertariánský liberalismus: stejné stanovisko jako u 1) ale jinak odůvodněné, t. minimálního státu, jen ochrana před násilím
○ marxismus: kritika kapital státu, je třídní a potlačovatelský, spojen se soc. státem: jediný subjekt soc politiky G. Homans – (jednání ekonomické kalkulace)
○ soc. interakce – trvalá směna odměn a trestů; kritika – lidé nejsou racionální stroje, trh není všemocný; navazující je: teorie soc. sítí, a teorie soc. a kulturního kapitálu
Sociální kapitál – schopnost využívat sociálních sítí k dosažení výhodnějších pozic
Bourdieu
– tzv. kulturní kapitál – majoritní společnost (např. romové nemají kulturní kapitál, protože se nedostanou do majoritní společnosti. Nedostanou se tam, protože nemají kulturní kapitál à kulturní deprivace
○ je jednou z forem soc. interakce
○ někt. autoři ji považují za 4. soc. paradigma (3. soc. paradigmata viz. výše)
○ spočívá v tom, že lidé veškeré své hodnoty (hodnotami je cokoliv, materiální, ideály, ) mezi sebou neustále směňují v podobě něco za něco
Navazuje na 3 koncepce
Funkce moderního státu:
- fce práva, pořádku a bezpečí, ochrana práv a svobod občanů, veřejné soc. služby (školství, zdrav….), min soc síť, zásahy do ekonomiky
- sociální role moderního státu označujeme jako soc. stát, moderní stát dnes je vždy sociální
Sociální stát:
(Různé pojetí v různých zemích) různě dle konzervativce či liberála.
„Sociální stát je takový, kde vláda se stará o eko., soc. a pol prosperitu (blaho) svých občanů.“
- důležitá je min hodnota příjmů, výživy, zdraví, bydlení, vzdělání
- spojeno s redistribucí příjmů, rovnost příležitostí
- demokratické státy vytvářely sociální stát shora i z tlaků zdola: lib hosp+pluralit demokracie+min míra decentralizace
Socialistický stát:
- extrém je socialistický stát: rovni jsou si všichni, až na vedení
- soc. stát je hlavně politickým fenoménem
- kritika: Ožebračení střední třídy, nemotivuje k pracovitosti a šetrnosti, zvyšuje nebezpečně moc státu.
- specifické rysy: zmírnění dopadů tržních principů na jedince, ne trh nahradit; soc dávky
- specifická soc opatření (jejich rozsah): podmínky života jedince nejou věcí soukromou, ale věcí věřejnou - zajistit soc jistotu, dávky, vzdělání…,důstojnost, blahobyt, snížení nerovností atd.
74. Základní paradigmata sociologického myšlení (funkcionalismus, teorie konfliktu a interpretativní sociologie) – obecné vymezení, hlavní představitelé a školy)
Strukturní fcionalismus: 40. a 50. léta 20. stol. dominující teor. sys.
- myšlenky Comta, Spencera, Pareta – vzáj. závislost částí syst. na celku, vnitř. rovnováha pro fungování soc. organismu, )
- rozvoj směru: T. Parsons – každý soc. sys. má urč. sys. potřeby, ty musí být uspokojeny, má-li systém v prostředí přetrvat, sociologie zkoumá struktury, které tyto potřeby uspokojují. Úloha hodnot
- kritika strukt. fcismu: empiricky nelze testovat teor., opisuje skutečnost, nesch. vysv. sociální změnu, normy a hodnoty jsou dané (nehledá původ)
- přeměna na politicky konzervativní ideologii
R. K. Merton: odst. nedost., pokr. a souč. Parsonse
- formuloval empirické hypotézy,
- T. referenčních skupin, t. rolí, názorových vůdců
Teorie konfliktu: v průběhu 50. let 20. stol.
- krit. reakce na strukt. fcionální
- teze jako negace východisek konsenzuální t.: soc. sys. založeny na protikladech, společnosti jsou vnitřně rozdělené, život ve spol. generuje opozici a nepřátelství, soc. sys. mají tendenci ke změně
Lewis Coser:
- dílo 1956, komentář k Simmelovy, konfl. přispívat k upevnění soc. řádu, konfl. sekund. sk.(primárních), absence konfliktů nezn. stabilitu sk.
Antagonistická kooperace: koalice s druhými posiluje vlastní vyhlídky na osobní prospěch
amer. CH. W. Mills – krajní kritická verze t. konfliktu, latentní rozpory skryté pod povrchem prosperující společnosti, kritika mentality kolegů – narušil zdání americké bohorovnosti
R. Dahrendorf, R. Collins – nejsystematičtější verze sociologie konfliktu, obohacuje t. konfl. o prvky konsensuálního pojetí (koncepce rituálů Durkheima)
Principy analýzy soc. konfliktu:
1. Lidé – uspokojení vl. zájmů, altruistické chování = strategie přispívající s uspok. zájmů
2. Snažení – různé zdroje, nerovnom. rozděl.
3. Nerovnosti – zisk dominance, odpor - platí bod jedna
4. Ideje
Interpretativní soc.: nejednotná šk.- symbolický interakcionismus, fenomenologická soc., proudy i osobnosti spojuje podobné teoretické zdroje.
Symbolický interakcionismus:
- lidé – jednají dle významů, přikládají věcem (obklopující je), významy jsou produktem soc. interakce, významy nestabilní.
- lidský svět výtvorem kdo v něm žijí. Blumer, James, Dewey, Cooley (koncepce zrcadlové JÁ,)
Thomas – definice situace:
lidé jednají tak jak svět sami chápou, vidí, interpretují,
Mead je považ. za zakladetele symbolického inter.
Fenomenologická soc.: zakladatelem rak. A. Schutz, svět každodennosti, běžných aktivit lidí, zájem o zp. vzniku, zp. udržení ve vědomí lidí – neproblematický a vysoce strukturovaný svět, zásoba vědění získaná během socializace.
75. Naturalistický a psychologický přístup k sociální realitě (mechanistický směr, biologicky orientované školy, geografický determinismus, psychologie davu, psychoanalýza, behaviorismus)
Naturalismus
○ první polovina 19.století – 20.století
○ vzniká v důsledku úspěchu přírodních věd
○ mezi přírodou a společností vidí shody
○ úspěchy přírodních věd – zákonitosti i ve společnosti, člověk – molekula společnosti, společnosti jako organismus
1. Mechanistický směr
- molekuly, fyzikální zákony
-
2. Biologicky orient. Školy
- teorie rasová (Gobeneu) – černá, žlutá, bílá
- H. Chamberlain – teutonská rasa, teorie inteligence (dědičná)
- 1. psychoanalytická škola – S. Freud: Id (slast), ego (realita), superego (ideální Já), rozpor ID – EGO: projekce (hledání viníka), Sublimace, Represe, Regrese
- t. vrozeného zločince – Lombroso
- chromozomová teorie, 1940: Sheldon – morfologicko-genetická determinace
3. Geografický determinismus
- Ostwaldova energetická teorie: civilizace je tím úspěšnější, čím více vytěžíme z přírody
- teorie davu – Le Bone: ztráta individuality, anonymita, iracionální a nevědomé faktory, pokles intelektu, ztr. osobní odpovědnosti, potřeba vůdce; dav útočný, únikový, získávací, výrazový, anonymní, neanonymní, heterogenní
Biologicky orientované směry:
o sociální darwinismus: důležitý boj o přežití
o antroporasová teorie: rasy bílá, žlutá, černá; řeší inteligenci, dědičnost, rozložení IQ
o demografický směr: zabývá se růstem populace
Biografický determinismus:
○ životní prostředí má velký význam a vliv na člověka
Psychologismus
Teorie davu:
○ Gustav le Bone mluví o staletí davu (anonymita, ztráta individuality, determinace iracionálními a nevědeckými faktory, pokles intelektu, osobní zodpovědnost)
Typy davů:
® útočné (vojenská jednotka), únikové, získávací, výrazový
(manifestace)
® heterogenní (anonymní - pouliční a neanonymní - parlament),
homogenní (sekty, kasty, třídy)
○ vůdce používá autoritativní (nedají se dokázat), která opakuje (Gebls – stokrát opakovaná lež se stává pravdou); ostatní ho mají napodobovat, důležitá je prestiž osobní (Budha) či získaná (uniforma)
Proti dezintegraci existují obranné prostředky:
® represe: problém si nepřipouštím
® regrese: člověk se vrací do ranějších stádií života bez problémů
® projekce: hledání objeti, která může za dezintegraci, např.
hledání vnitřního a vnějšího nepřítele
® sublimace: přenos pudu – sex /umění/
Behaviorismus - veškeré chování se člověk učí, co je vidět, lze zkoumat, chování naučené, behaviorální jurisprudence – chování soudcovské (čím je podmíněno chování soudce)