Jdi na obsah Jdi na menu
 


51-65

10. 1. 2010
51. Deskripce právního chování, jeho přínosy a příklady studií
Deskripce - sociologie usiluje o postizeni ziveho prava- faktickeho chovani pr. subjektu
 
Při deskripci právního chování zajímají sociologii především tyto aspekty:
     ® čím je chování determinováno socialne
     ® empirická deskripce právního chování
     ® vztah právního chování a právního vědomí
     ® vztah právního chování a pozitivního práva
 
Cíl sociologie – postižení živého práva, práva v akci; myšlenka postižení skutečného právního chování stála u samého zrodu sociologie práva
 
Analýzy rozporů mezi živým právem a objektivním právem:
-          Macaulay – obchodní dohody v USA, „advokátské právo“ při jednáních
-          Macaulay – advokátská praxe – vlastní právo (hodnotové žebříčky advokátů)
-          Griffith – nelegální postupy advokátů k uspokojení klienta
 
-          výzkumy prokázaly značné rozdíly mezi právními normami a živým právem, samotní advokáti mají tendenci znát některé oblasti práva více než jiné, jejich žebříčky hodnot, ostatní společenské normy promítají do své praxe (pr. s obchodnim pravem)- „advokatske zive pravo“ + vyzkumy chovani pravniku u rozvodu
 
52. Analýza právního chování, základní motivační modely, motivy lidského chování a právo 
 
analýza - chování ovlivněno motivačním systémem
 
Motivy /hnací síly/:
-          potřeby, zájmy, hodnoty, postoje
-          vztahuje se k vnitrni aktivaci jednani člověka, vysvetluje duvody jeho chovani
-          energizujici a regulacni fce
-          principy fungovani motivace - homeostaticky model- navraceni psych rovnovahy uspok.biol.potreb
 
-          kognitivni model - snaha o rovnovaha, eliminace rozpory v informacich- kurak- o skodlivosti- není pravda, kourim malo
-          pobidkovy model- dosazeni libosti a prijemnych emoci
-          cinnostni model - cinnost, která je cilem, nikoliv prostredkem dosazeni neceho
 
Vychodiska motivacniho procesu:
-          potreby- psych,soc,biol
-          zajmy- nasměrovani osobnosti
 
Experiment
-          uměle vytvořená situace, obvykle verifikuje nějakou hypotézu, 2 okruhy- experimentalni a kontrolni
 
Studium dokumentů
-          klasická technika na základě dokumentů
 
Fenomenologické směry – snaha porozumět pravidlům každodenního života, co ovlivňuje jedince v rozmanitých situacích
- okruhy problematiky: řešení sporů a neshod právní i neprávní cestou; studie fungování soc. interakce, kde jednu stranu tvoří soudy, advokáti; studie o zkušenostech jednotl. se soudy, pr. institucemi; studie analyzující vytváření a obsah pr. vědomí.
 
53. Funkce práva: pojem funkce, Durkheimovy a Mertonovy typy funkcí, pozitivní a negativní funkce práva
 
Funkce práva: souhrn jednotlivých prvků, které tvoří určitý systém, vyjadřuje určitou závislost mezi jednotlivými prvky systému navzájem a mezi prvky a systémem
 
Rozlišuje se:
                        eufunkce (pozitivní fce, integrace systému)
                        disfunkce (opak eufunkce)
                        dysfunkce (zhoršení fce)
                        afunkce (z hlediska integrace sys. irelevantní)
 
Účel: to co je chtěno
Fce: to co fakticky právo dělá
-          funkce není rovna cíli (každá norma nemá svůj specifický cíl, podle nějž lze pak měřit efektivnost); cíl vyjadřuje, co je právem chtěno
 
Emile Durkheim: právo – viditelný ukazatel morální úrovně společnosti, dvě zákl. fce práva:
-          represivní (nerozvinutá dělba práce, hlavně trestní právo, mechanická solidarita),
-          restituční (rozvinutá děl. práce, koopreační pr., kompenzace, organická solidarita, / navraceni do puv. stavu)
Merton: Zjevné /manifestní/ fce X Skryté /latentní/
 
Negativní fce:
Konzervuje status quo
Rozděluje lidi
Je nástrojem útlaku
Pozitivní:
Udržování soc. pořádku
Vymezení práv a povinností v soc interakci
Usnadnění kooperativního jednání
Řešení konfliktů
Přenos kulturních vzorců chování a hodnot
Propůjčení legitimity výkonu veřejných funkcí
 
     funkce práva jsou širší než cíle, jsou ovlivněny celým sociokulturním systémem, vyjadřuje, co právo zajišťuje a k čemu přispívá, vyjadřuje určitou závislost mezi jednotlivými prvky systému
     zdůrazňován integrační mechanismus práva přispívající ke zpevňování vnitřních vazeb a vztahů ve společnosti
 
54. Empirické sociální výzkumy – obecně, empirické sociální výzkumy v  Anglii – sociálně hygienický směr
 
Empirické sociální výzkumy v Anglii
-          konec 18. a 1/2. 19. stol – ve VB reformy společenských institucí (školství, zdravotnictví, soc. péče)původně snaha shromáždit informace pro zdůvodnění reforem, filantropové a reformátoři, pozorování, snahy zjistit příčiny soc nemocí,, Později se vydělili demografie a statistika, VB a FR v tomto ohledu nejvyspelejsi
 
Anglie:
     koncem 18. a v první polovině 19.století probíhala v GB řada reforem společenských institucí, např.školství, zdravotnictví, systému sociální péče, volebního systému
 
John Howard
     dílo Stav vězení v Anglii a Walesu
     bojoval za reformu anglického vězeňského systému, sestavil seznamů vězňů, organizace věznic …, osobní rozhovory …, à zákon o reformě věznic 1774
     přičinil se o reformu vězeňství v GB (sčítal vězně, sepisoval důvody odsouzení, zdravotní stav, seznam dozorců, úředníků, jejich platů, zaznamenával stížnosti vězňů atd.)
 
John Sinclair
-          zkoumal problémy vesnického života a obyvatelstva, spolupracoval s duchovenstvem
-          dílo Statistický popis Skotska (mělo vliv na organizaci sčítání obyvatelstva obsah dotazníků v řadě evropských zemích)
-          velkou pozornost věnoval ekonomické a morální statistice (údaje pro zpětný úsudek o mravech, názorech a morálce, dnes tento termín nepoužíván); počet morálních deliktů byl a je poměrně velký
 
Charles Booth
-          prováděl výzkum chudoby
-          popis života a práce londýnského obyvatelstva (4 mil.) – zdroj: sčítání obyvatelstva, pozorování školských inspektorů, rozhovory s policií, skryté pozorování „podnájemníků“ (výzkumníků) v pozorovaných rodinách à „barevné“ mapy města, zákony o minimální mzdě
-          dílo Život a práce v Londýně (3 části – chudoba, průmysl, náboženské vlivy)
-          klasifikuje obyvatelstvo na nižší, střední a vyšší třídu (což pak promítá do barevné mapy Londýna)
-          vypracoval techniku analýzy velkého městského společenstva
-          jeho práce vedla k přijetí zákonů o minimální mzdě, důchodovém zabezpečení apod.
 
55. Sociálně hygienický směr ve Francii
 
Francie - L.Vilarmé
- publikoval řadu prací o hygieně, úmrtnosti a průzkumu vězeňství
Alexander Paran – Duchatelet
     dílo prostituce v Paříži (použil údaje policie i osobní rozhovory a pozorování); cílem byl nejprve boj s prostitucí, svou práci ale uzavírá s tím, že prostituce je nevyhnutelná
 
Andre Guerry
     rozvíjí kriminální statistiku
     díla Srovnávací statistika vzdělání a počtu trestných činů v různých obvodech, Nárys morální statistiky Francie
     jako příčinu trestnosti zamítl nedostatečné vzdělání, důležitá je úroveň průmyslového rozvoje
 
Adolph Quétele
     na základě pravděpodobnostních metod srovnává a tabulkově vyjadřuje fyzické vlastnosti lidí a statistiku trestnosti
     odhalil určité statistické zákonitosti společenského bytí
     vytvořil koncepci průměrného člověka (morální a fyzické vlastnosti)
 
Frederic Le Play
-          zkoumal rodinu jako buňku každé společnosti, z ní vychází specifika lidského společenství
 
Thomas Chalmers
        tzv. Glasgow experiment (nové zásady organizování dobročinných akcí)
 
56. Empirická sociologie v Evropě a v USA
 
USA - Thomas a Znalecki : Polský sedlák v Evropě a v Americe, Park a Burgess: sociologie měst
-          velké výzkumy až 20. léta 20. stol., změna sociologa z vědce na poradce a experta, výzkumy na objednávku podniků, organizací, institucí, rozvoj specializace, konstituování samostatných disciplín (sociologie města, sociologie práva, politiky, průmyslu)
 
EVROPA
Ferdinand Tonnies
     německý vědec, měl velký vliv na rozvoj empirické sociologie (sociografie), znamenala pro něj oblast praktické sociologie
     dílo Pospolitost a společnost
     používal statistické údaje ke zkoumání delikvence, sebevražednosti, demografických změn, průmyslu a politických stran
     z policejních pramenů zjišťoval delikventův původ, rodiště, rodinné poměry, vzdělání, profesi a místo trvalého pobytu
 
Émile Durkheim
     snažil se propojit empirická studia skutečnosti s teorií
     dílo Sebevražednost
     sebevražda – závislost sebevražednosti na stupni integrace společnosti
-          egoistická
-          anomická
-          altruistická
 
Zjištění o sebevražednosti:
-          v létě > v zimě
-          muži > ženy
-          starší > mladší
-          ve městech > na venkově
-          vojáci > civilisté
-          protestanté > katolíci
-          osamělí vdovci > ženatí
-          bezdětní > s rodinou
 
Tomáš Garique Masaryk
-          zabýval se sebevraždou, smrt vidí jako přirozenou a nepřirozenou, i když prekonane, velmi mravenci práce
-          nejbližší příčinou je neštěstí, ať už skutečné či ne, hlavní příčinou je bezbožnost společnosti, náchylnost k sebevraždě je vrozená, zdravý rozum sebevraždu odmítá
-          sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty
 
Příčiny sebevražd:
a)      působení přírody
-          pozemské
-          kosmické (tlak Slunce, Měsíce apod.)
         b) působení fyzické a duševní lidské organizace
-          fyzické poměry
-          společenské poměry
-          politické poměry
-          hospodářské poměry
-          poměry duševní vzdělanosti a výchovy (1/3 sebevražd kvůli duševní nemoci)
 
57. Vymezení sociologického výzkumu – pojem, základní typy 
 
sociologicky vyzkum - pojem výzkum znamená tvůrčí poznávací činnost v oblasti vědy, směřující k odhalení vlastností, příčin a podmínek jednotlivých zákonitostí konkrétních jevů v přírodě a lidské společnosti
    analýzou známých skutečností usiluje o objevení jevů a souvislostí dosud neznámých
    je to proces záměrný a systematický (čímž se liší od každodenního poznání)
    na rozdíl od toho průzkum sleduje orientační a informační cíle, může být předvýzkumem
    předmětem výzkumu může být každý sociologický jev
 
Typy výzkumů:
      základní: zaměřený ve směru vědy
      aplikovaný: bezprostředně souvisí s praxí
      metodologický: hledá nové techniky a způsoby poznání
      komplexní: zkoumá všechny znaky
      parciální: zkoumá jen některé znaky
      monografický: týká se jen jednoho předmětu (1 obec)
      individuální: výzkumník je sám
      skupinový, týmový
      reprezentativní:
-          zkoumá reprezentativní vzorek (pomocí relativně malého vzorku se pomocí statistiky dá odhadnou základní soubor; každý prvek základního souboru by měl mít stejnou pravděpodobnost dostat se do vzorku; reprezentativnost má aspekt kvantitativní (pohlaví, věk vzdělání) a kvalitativní (na kterém znaku záleží), nahodny vyber
     zkušební: je předvýzkumem ověřující vhodnost a validitu výzkumné metodiky
     experimentální: pokusně zjišťuje působení určitých faktorů ve vymezeném procesu
      komparativni
 
58. Metody  a procedury sociologického výzkumu (základní metody a 5 typů procedur používaných v sociologickém výzkumu)
 
metoda – návod, cesta jak něčeho dosáhnout
 
Metody sociologického výzkumu:
     pojem metoda znamená cestu, způsob, kterým se něčeho dosáhne
     vědecká metoda: souhrn zvláštních pravidel, kterými je nutno se řídit v procesu poznání, aby byli získány potřebné údaje
     obecná metoda: obsahuje všechny logické procesy, ze kterých vyplývají zásady vědecké práce
     logická metoda: analyzuje strukturu jevu a souvislosti mezi různými složkami
     historická metoda: poznávání jevu v širších historických souvislostech
     kvantitativni- ciselne vyjadreni, statistika
     kvalitativni- nedelaji se hypotezy a vyzkumnik se aktivne ucastni
Procedury sociologického výzkumu:
-          pojem procedura označuje určitý způsob organizace sociologického výzkumu (výběr terénu, jednotek pozorování, posloupnost činností, souhrnné zpracování informací atd.)
 
  • statistická procedura: použitelní pro hromadné jevy, využívá metody ze statistiky; varianta vyčerpávající (všech na daném území) či výběrová , aritmet. Prumer x modus x median x rozptyl
  • monografická procedura: předmětem je jen jeden případ, objekt; vyhodnocování jevů, které již nastaly
  • experimentální procedura: navozuje jevy, procesy; experiment může být laboratorní či terénní
  • typologická procedura: vychází z empirických informací, které analyzuje a uspořádává do typů
  • historická procedura: od historické metody se liší použitím při výzkumu, ne teoretickém studiu; zabírá obvykle menší časové úseky; zdrojem jsou prameny, dokumenty, výpovědi
  • opakovany vyzkum= zvlastni typ
-          výzkumník – není v kontaktu s objektem výzkumu => opakovaný výzkum
-          zvl. případ je panelový výzkum: v pravidelných intervalech dotazováni titíž respondenti
 
3 podmínky:
I. soubor je reprezentantem celé populace (hledisko věkové struktury, pohlaví, vzdělání, profesní zařazení, lokality)
II. osoby jsou ochotny pravidelně odpovídat
III. jsou známy jejich zákl. charakteristiky = takový soubor nazýváme panel, v sociologii práva nejčastěji – statistická procedura
 
59. Techniky sociologického výzkumu, jejich využití a rozdíly mezi nimi
 
technika – souhrn spec. postupů na efektivní využívání některé procedury, způsob sběru empirických dat
 
1. Pozorování
     záměrná činnost předpokládající vymezení objektu a cíle
     nepřímé: zpracovává informace z písemných záznamů, audio či video materiálů
     přímé: přímo v terénu; extenzivní či intenzivní
     nezúčastněné: výzkumník se nestává součástí pozorovaného prostředí
     zúčastněné: může být utajené nebo neutajené
 
2. Rozhovor
= informace získávány prostřednictvím otázek tazatele dotazovanému
  • kategorizovaný: probíhá dle předem připravených otázek v předepsaném prostředí
  • nekategorizovaný: otázky jsou připraveny pouze rámcově
  • zjevný, tajný, individuální, hromadný
  • měkký: účast tazatele
  • tvrdý: výslech
  • neutrální: tazatel navozuje téma a klade otázky /otázky musí odpovídat úrovni dotazovaných, být srozumitelné, jednoznačné, přiměřeně dlouhé, ne dotěrné a provokační, vyhýbat se sugestivním (bijete děti?)/
 
typy otázek - nesmi byt sugestivní
    ® uzavřené (výběr z odpovědí)- dichotomicke x polytomicke
    ® otevřené (volné)
    ® polouzavřené (kolonka pro jinou odpověď)
    ® filtrační (pokud je toto pravda, pak pokračujte touto otázkou)
    ® projekční (nepřímé, respondent si není vědom, jaké informace
          poskytuje, např.komentuje obrázek)
    ® kontrolní- pr. otazka 1 a 25 jsou stejne jen jinak zneji- zda neoodpovidame nahodne
     ® trikové (důležité otázky jsou jen tak mimochodem)
 
3. Dotazník - otázky na formuláři, mohou být anonymní, neanonymní, predbezny- PILOTAZ
4. Anketa - prostředek masové komunikace, levné, ale nereprezentativní (kdo nechce, neodpoví)
 
    mícháním ras naopak potomci jsou životaschopnější
    je nesmysl říkat, že rasy neexistují
    existují zákl. rasy (bílá, černá, žlutá, červená ­ Austárlie)
    další rasy ­ nordická, židovská,   - takto nelze antropologicky rasy členit, protože tyto rasy se v ničem neodlišují
    je těžké posoudit vlastnosti a schopnosti jedn. ras (posuzovat vlastnosti jedn. ras může být rasistické, protože se kvality jedn. ras vědecky nezkoumají ­ výjimkou výzkum obec. inteligence ­ 1. místo žlutá, 2. bílá, 3. černá)
    všechny rasy patří ke stejnému druhu ­ homo sapiens, mohou se vzájemně mísit a míšenci jsou stejně biologicky vitální
    rozdíly ras jsou dány dlouhodobou adaptací na klima, ale tyto somatické rozdíly nezakládají funkční ani vývojové rozdíly (všechny rasy mají k "prapředku" stejně daleko)
    civilizační rozdíly jsou dány především rozdílným socioekonomickým vývojem a odlišnou kulturní tradicí
    je chudoba u Romů příčinou nebo důsledkem jejich chování?
    kriminální činnost černochů je pětinásobná oproti krim. činnosti bělochů (stejně tak u Romů)
    rasismus = nepřátelský postoj či ideologie směřující proti příslušníkům jiné rasy nebo etnika
    4 zákl. typy rasismu ­ židovský, černošský, arabský, romský
    pozitivní rasismus = zbožnění vlastní rasy (např. černoši o sobě tvrdí, že jsou emocionálnější, kulturnější,  ) , negativni
    rasismus je jedním z projevů etnocentrismu = považování hodnot, norem a idejí vlastního společenství (např. národa, kmene) za jedině správné a věrohodné
    opakem je kulturní relativismus = nejsou kultury vyšší a nižší
    jazykové, kulturní i nábož rozlišování
 
5. Experiment: situace - vyvolání umělé, dvě skupiny: experimentální, kontrolní
6. Studium dokumentů: klasická technika,
-          info skrze obsahovou analýzu (východiskem je klasifikace elementů textu), sémantická analýza – elementem rozboru slovo, analýza osob figurujících ve sledovaném materiálu, seskupování analyzovaných elementů do kategorií (Berelson – dopisy Kongresu: hrozby, pochvaly, kritiky, nabídka pomoci)
 
60. Problematika měření v sociologii (základní typy proměnných, znak, nezávisle a závisle proměnná, falešné korelace)
 
měření znamená v širším slova smyslu přiřazování čísel předmětům nebo jevům podle stanovených pravidel
     lze měřit vlastnosti nebo charakteristiky objektů, resp.jejich ukazatele
každý sociální objekt má mnoho různých vlastností vytvářející vzájemně podmíněnou dynamickou strukturu spojenou s dalšími objekty sociálního systému
     některé vlastnosti lze zjistit přímo, jiné ne
 
Objekt (rodina Novákových) – vlastnosti (životní úroveň) – indikátor (kvalita bytu) – znak (kategorie bytu)
 
Základní jednotkou popisu je znak (proměnná označující určitou vlastnost objektu)
    ® nominální (kvalitativní): každá hodnota označuje zvláštní
          kategorii (např.sociální skupinu)
      ® ordinální (pořadové): vzestupné uspořádání (vzdělání)
      ® kardinální (kvalitativní): reálné hodnoty (měsíční mzda)
      ® dichotomické: jen dvě hodnoty (pohlaví)
 
     vlastnost se přes indikátor (ukazatel znaku) převádí ve znak   (vzdělání, školní vzdělání, nejvyšší školní vzdělání); někdy se ale vlastnost nemusí transformovat přes indikátor, ale přímo ve znak (věk-věk)
     nezávislá proměnná nemůže zpětně ovlivnit proměnné, které ji samu ovlivnili (lepší prospěch dítěte nemůže být většinou příčinou vyššího vzdělání rodičů)
     u závislé proměnné je tomu naopak (vzdělání rodičů ovlivňuje vzdělání jejich dětí)
 
falesna kolerace - klamny, zdanlivy vztah mezi dvema znaky (kuraci - muzi x kuraci - sportovci) + rtenka x zena, co rozumi politice
 
61. Čtyři fáze sociologického výzkumu (teoretické vymezení a praktická aplikace)
 
Příprava
     námět a výzkumný problém: co vlastně chceme zkoumat
     dosavadní stav poznání: co se ví a neví?dostatek relevantní literatury, konzultace s odborníky, poznatky v terénu
     cíl výzkumu
     předmět výzkumu: definování pojmů a hypotéz (východiskové, pracovní, statistické)
     zkoumaný soubor: základní nebo výběrový
     metody a techniky: nutno je ovládat, pozor na spolehlivost
     zpracování výzkumu, organizační zabezpečení: finanční a časové rezervy
     využití výsledků: mít nezávazný plán
 
Fáze sběru dat
     co nejpřesnější zachycení dat stanovený technikami dle plánu
 
Fáze zpracování dat
-          provedení analýzy dat: hodnocení, uspořádání, vyloučení nekorektních odpovědí
-          třídění: prvního stupně (dle jedné vlastnosti), druhého stupně (kontingenční tabulka je podkladem pro interpretaci souvislostí dvou zkoumaných objektů), vyšších stupňů (detailnější, odhaluje falešné korelace)
-          kategorizace (kategorie musí být vyčerpávající, jednoznačné a ostré – 1-25, 26-30, na stejné úrovni obecnosti – manželé se milují, nenávidí, mají dost peněz)
-          statistické zobecnění: souvislosti, extrapolace poznatků na širší populaci
 
Fáze interpretační
-          závěrečná zpráva, která obsahuje
       ® úvod: smysl, cíle výzkumu
       ® popis použité metody, včetně zkoumaného souboru
      ® vlastní poznatky členěné podle hypotéz
       ® závěrečné shrnutí s doporučeními pro praxi
       ® poznatky a nastínění dalších problémů
 
62. Sociometrie a sociotechnika (sociometrie       ­techniky a uplatnění, právo a sociotechnika, právní politika)
 
Sociometrie
     soubor kvantitativních postupů při analýze struktury a dynamiky
     používá se při analýze převážně malých společenských skupin
     řešen redefinováním nebo vede ke zhroucení představ, např. sebevražda, dogy)
     zajímá se o každodenní život lidí, ne o velké sociální skupiny
     společnost existuje tím, že ji řadoví členové neustále vytvářejí
 
Rozvoj soc inženýrství:
     pracuje pomocí zjišťování socioemočních preferencí členů dané skupiny
     preferenční chování může být explicitní a implicitní (přání, tužby, motivace)
     Sociometrický preferenční test – otázky typu „S kým byste rád pracoval?“
     zakladatel Jacob Moreno (sociální makrostruktura je nepochopitelná bez pochopení zákonitostí mikrostruktury)
     používá metody
       ® sociodrama: hraní úloh za aktivní účasti osob, využití k terapii
       ® psychodrama: zaměřuje se jen na jedince, ne na jeho vztah s ostatními
 
Techniky a uplatnění: (způsoby výběru lidí)
1.      socioekonomické postavení (vybíráme si lidi s vyšším postavením)
2.      velikost rodiny (jedináčci si vybírají více než děti z početných rodin)
3.      etnická příslušnost
4.      pohlaví
5.      fyzická blízkost
6.      inteligence
7.      postoje
- využití u socigramů
Sociotechnika (sociální inženýrství):
     praktická disciplína, doporučuje jak plánovat sociální změny pro dosažení žádaného cíle
     analyzuje se pravděpodobný vývoj bez a po případném sociálním zásahu
Niccolo Machiavelli (předchůdce sociotechniky), Karl Popper
 
Metody sociotechniky (metody ovlivňování jiných osob):
-          nápodoba
-          přesvědčování
-          souhlas
-          dobytí uznání
-          manipulace (podstrčení informací, zamlčení negativního),
 
     Právo a sociotechnika.- Právo má být především soc inženýrstvím = prostředkem k udržení rovnováhy ve společnosti
     Klaus je proti sociálnímu inženýrství
     soc inženýrství je zvl. druh pr politiky (Podgorecki)
 
Machiavelliho zásady sociotechniky:
-          zásada konzervatismu – nové zřízení je problematické
-          zásada důslednosti – malé tresty – mstivost, tvrdé tresty zbavují síly
-          zásada kalkulace účinků – nedodržovat závazky ve změněné situaci
-          zásada obětního beránka
-          zásada respektování hodnot uznávaných společností
-          zásada nerespektování vlastní integrity – umění jednat jako čestný i nečestný
-          zásada vyhýbat se střední cestě – kdo chce jít cestou dobra, musí se uchýlit ke zlu
 
Účinnost masmédií:
-          obsahy nové a známé – nové obsahy (tabula rasa) jsou účinnější
-          obsahy shodující se a neshodující se s přesvědčením příjemce – upevňují se spíše shodující se obsahy, agresivní a nesebekritičtí jedinci jsou snadno ovlivnitelní
-          obsahy částečně nestranné – if příznivě naladění příjemci à jednostranná argumentace, if vyšší vzdělání à dvoustranná
-          obsahy náhodné a záměrné – náhodné mění názory příjemce víc než záměrně zvolené
-          obsahy vyvolávající strach a neklid – if neklid à větší účinnost než vyvolávající strach
-          obsahy s různým pořadím argumentace – dříve uvedená argumentace je účinnější
 
63. Biologické základy sociálního života, etologie a sociobiologie
 
Biologické základy sociálního života, strukturování společnosti:
     vnitřní biologické faktory: individuální (pohlaví, věk, rasa, vlastnosti a schopnosti) a druhové (anatomické uspořádání)
-          Pohlaví: odlišnosti u vlastností (agresivita, mírnost, dominance, submise, menší citovost, senzitivnost, riskování, opatrnost), reakce na stres, stereotyp chování mužů, žen (stereotyp pohlaví: kulturou reprodukovaná představa přirozených vlastností, vštěpovány socializací, v partnerských vztazích; evropský stereotyp, mechanismus vytv. stereotypů: zvýznamňování znaků, eufemismy – zaměňování slov se záporným významem, sociální stereotyp – žebrák (dříve světec, dnes!), soc. role muže, ženy, policista
-          Věk – populace, chronologický (kalendářní), biologický (faktický věk organismu), 3 typy věkových struktur spol.: progresivní, stacionární, regresivní; sociální čas – zrychluje se vynálezy, oproti chronologickému, soc. produkt, mikroúroveň – z hlediska soc. struktury, v profesích (různá rychlost stárnutí – sportovci; s věkem spojujeme soc. významy – soc. postavení, stupeň prestiže (různý věk = růz. prestiž – mládí), specif. soc. role: babička, teenager; životní cyklus: dětství-12, mládí-20, dospělost-65, stáří; přechodové rituály, dospívání: psychické, fyzické(zrychluje se), sociální (opožďuje), komplex stř. věku: pocit vyhořenosti, komplex opuštěného hnízda
-          Rasa – citlivá charakteristika člověka – rasismus
-          70% geneticky, 30% prostředí
     enviromentální faktory: přírodní prostředí života
     demografické faktory: populační exploze/úmrtnost
     příroda je nezbytným předpokladem člověka a společnosti
 
Etologie
     vznikla ve 30.-40.letech 20.století
     zabývá se způsobem života a vzájemnými vztahy všech živočichů, včetně člověka
     představitel – Konrád Lorenz (podobně jako Freud uznává pudy)
 
Sociobiologie
     vznikla v 70.letech, zakladatel Edward Wilson
     hledá paralely mezi chováním člověka a zvířat
     rozdíl mezi člověkem a zvířaty spočívá v přizpůsobování si prostředí; člověk to koná aktivně (tvoří kulturu), zvířata pasivně
     kombinací prostředí a genů vznikají neurochemické procesy a následně sociální chování
vznik společenského života je jedním z nejdůležitějších výsledků biologické evoluce
 
64. Pohlaví          a sociální chování, rozdíly chování a vlastností, výzkumy mozku a stereotyp
pohlaví, gender studies
 
Ženy: oxytocin-uvolnění, vyhledávají soc kontakt, emotivnější, využívají obě hemisféry (rozum i emoce), vyssi inteligence (3 body), vyssi citova pamet, pamet na detaily, verbalni schopnosti, vic věci naraz, horsi prostorova predstavivost
Muži: adrenalin-napětí, dominance, více levá, rozumová hemisféra, agresivnejsi, méně citlivy, riskantnejsi
 
-          mozek zeny nebo muze se formuje v 6. mesici tehotenstvi
 
Diferenciace právního vědomí je ovlivněna:
     psychologickými faktory: vyplývají z charakteru lidské psychiky
     sociální faktory: sociální zázemí právních subjektů, jejich sociální pozice a další charakteristiky
   ® pohlaví: ženy mají dle studií tendenci k nižší úrovni znalosti práva než muži i při vyšším školním vzdělání; mají také tendenci ke stanovování vyššího trestu v obecné rovině a naopak nižších v konkrétních případech; tyto rozdíly mají tendenci slábnout s rostoucí vzdělaností a sociální úrovní žen
     stupeň urbanizace, náboženská a politická příslušnost, socioekonomické proměnné (vyšší sociální vrstvy bývají méně tolerantní)
-          gender studies- ucel je zmirnovat rozdily mezi zenami a muzi
-          stereotyp pohlavi - kulturne reprodukovana predstava, která je lidem po staleti vstepovana, co ma delat muz a co zena
 
65. Věk a sociální chování, sociální věk, životní cyklus, sociální a kulturní kontext věku 
 
= významná charakteristika člověka
     idea dlouhověkosti existuje od renesance (dnes v mnoha lit. dílech např. Obraz Doriana Graye, Věc Makropulos,  ), ve středověku byl věčný život chápán jako hřích
     je to primárně biologický proces
 
Rozlišujeme věk:
1.      chronologický (kalendářní)
2.      biologický (vyjadřuje faktický stav organismu)
3.      /existuje i věk sociální /
 
     věková struktura společnosti ­ vyjadřuje se věkovou pyramidou
     různé společnosti různě rychle stárnou
 
Dělení společností dle zastoupení mladých a starých :
     progresivní ­ hodně mladých a málo starých (např. Jižní Amerika)
     stacionární ­ převažuje střední věk
     regresivní ­ hodně starých a málo mladých
     sociální čas ­ souvisí se sociálními výrobními činnostmi
 
     sociální stárnutí ­ přibývá technologií a čas běží jakoby mnohem rychleji;např. ve sportu sociální stárnutí probíhá velmi rychle
     soc. stárnutí se promítá do soc. věku
 
Soc. věk je vztahován k :
     soc. postavení (s urč. věkem očekáváme, že člověk dosáhne prac., os.,   postavení, pokud se tomu vymyká, svůj soc. věk předbíhá nebo za ním zaostává)
     ke stupni prestiže (záleží na kultuře např. v Japonsku existuje princip seniority, u nás spíše mladí lidé)
     ke specifickým soc. rolím (s každou věkovou skupinou jsou spojovány typické soc. role ­ je od nich očekáváno urč. chování) ­ člověk, který se nechová dle svého soc. věku, vypadá komicky
 
Ve vztahu k soc. věku vnímáme život jako životní cyklus = společensky očekávaný sled podstatných životních změn a událostí představujících střídání jednotlivých etap:
A)    dětství do 12 let
B) mládí = dospívání = adolescence 12 ­ 20 let (12 ­ 15 let = puberta)
C) dospělost 21 ­ 60 let; stáří = třetí věk od (stařecký věk od 75)
     tyto etapy souvisí se socializací a výchovou
     mezi jedn. etapami existují přechodové rituály (např. prokázat odvahu)
 
Tři úrovně dospívání:
I.                   fyzické ­ v poslední době se zrychluje velmi rychle (třináctiletí vypadají dospěle)
II.                psychické ­ zrychluje se pomalu
III.       sociální ­ zrychluje se také pomalu