11-20
10. 1. 2010
11. Obsahové modely práva, konceptualizace práva
Sociologie práva chápe a studuje právo jako oblast sociálního života.
Obsahové modely - normativita prava je vyraz toho, co ma byti a zakladem pro pochopeni soc. pusobeni a fci prava, obsah-Jak se ze soc normy stane pr norma? (ze které a proč)
1) konsensuální model: shoda spol na tom, co je škodlivé a co dobře a prinosne, Pound (soudrznost), Durkheim (solidarita)
2) konfliktuální model: zajmove teorie- právo jako nástroj vládnoucích, egoismus a ekonomicke zajmy, Marx,+ škola kulturniho konfliktu- konflikt hodnot
Konceptualizace přístupu (Cotterrellovy 4 základní koncepty práva)
I. právní pluralismus – psané i intuitivní právo (přírodní kmeny, právo jako psychologický jev – pocity práva a povinnosti, živé právo – Ehrlich), živé pr, širší pohled na pr, Carbonnier- zemepisny pr. prostor (uzemi státu), socialni pravni prostor, také Gurwitch, vedle platneho prava existuji ještě systemy tradicni
II. právo jako donucovací řád – z pohledu teorie donucení (a contrario teorii uznání)
III. právo jako zpracovávání sporu – Common law, pravo upatnujici se při reseni sporu- u soudu a jinych statnich uradu a také mimosoudni cesta, především amer.pr.soc.
IV. právo spojené s doktrínou legality – omezení arbitrárnosti, normy omezující libovolnost v rozh., určitý stupeň normativního dohledu, ovl. úředního rozhodování, koncept legality často považován za podstatu práva (Skolnick), interpretace, aplikace, označení za právo je dle doktríny legality
12. Právo jako prvek kultury, znaky kultury, klasifikace kultur, masová kultura
Kultura
- právo představuje významnou oblast sociálního života a současně je i základním elementem kultury
○ kultura je v těsném spojení se společností, nemohou existovat jedna bez druhé
○ provázanost se společností vyjadřuje širší pojem sociokulturní systém, vázaný na relativně autonomní a vnitřně integrovanou skupinu, je vytvorem a vyrazem urcite soc. skupiny
○ původní význam slova kultura byl spjat s obděláváním půdy, od osvícenství protikladem přírodě- „druha priroda“
Prvky kultury:
1) materiální výtvory (artefakty)
2) sociální regulativy (normy, hodnoty)
3) kognitivní ideje (znalosti, technologie, víry – znalosti bez empirického důkazu)
4) instituce organizující lidské chování (úřady, manželství, vlastnictví)
○ jádrem kultury je komplex vzorců chování; kulturní vzorce formují, regulují a kontrolují sociální chování, schematizovane, ustalene vzorce chovani jsemou predavany pomoci SYMBOLU (znaky (verb., neverb.) a objekty (um.dilo))
Znaky:
1. kultura je naučená
2. je kolektivním produktem
3. obsahuje kulturní prvky a komplexy, jejichž předpokladem je exteriorizece (seznámení s nimi, hodnocení systémem) a interiorizace (osvojení)
4. kultura je adaptivní
5. zachovává si kontinuitu v čase kulturní transmisí
○ související pojem civilizace bývá někdy chápán jako vývojově vyšší stadium kultury (protiklad barbarství) či související vědou a technikou, dnes synonyma
Klasifikace kultur:
- kultury mohou být ideální (normy a hodnoty ke kterým se lidé oficiálně hlásí)
- reálné (úplatkářství); reálná kultura může být únikem z ideální, lide se k ni nehlasi (nemohou, nechteji), ale povazuji ji ještě za soc. pripustnou, „soc.pripustne obchazeni“, pohled na menzelstvi (ideal) x rozvody (real), realna muze byt explicitni (zjevna, vedoma), a implicitni (skryta)
○ masova kultura- s pronikavými změnami ve způsobu výroby, demografickými procesy, růstem životního standartu a institutu občanství se vytváří masová společnost s masovou kulturou produkovanou dle vzoru velkovýroby šířenou technikou adresovanou obrovskému množství příjemců cilene ovlivnovanych, neses sebou anonymizaci a izolovanost, ZNAKY- masovost, globalnost, standartizace
○ masová kultura bývá hodnocena kladně (uspokojování psychosociálních potřeb, integrující, sjednocující funkce, demokratizace vysoké kultury) i záporně (1) odsouzení k zábavě, 2) standartizace obsahu a formy, 3) zjednodušující, imanentní, mechanická, konzumní a pasivní přístup k životu), masova kultura souvisi s globalizaci
Sociokulturní systém – konkrétní specifická kultura vázaná na určitou relativně autonomní a vnitřně integrovanou sociální skupinu, pospolitost
Výsledky kultury:
- artefakty
- sociální regulativy
- kognitivní ideje
- instituce regulující chování
13. Dominantní kultury, sociální subkultury (R. Girtler) a kontrakultury
- kultura není monolitni
- dominantni kultura (hlavni, pro celou spol.) a subkultury v sirsim slova smyslu (subkultury v uzsim smyslu a kontrakultury)
kontrakultura = opoziční typ subkultury vzhledem k dominantní kultuře společnosti (hippies)
Sociální subkultury
○ subkultura označuje soubor kulturních elementů specifický pro určitý sociální útvar, odlišující se od dominantní kultury
○ je to modifikovaný soubor vzorců chování, norem, hodnot atd. , jsou příznačné zejména pro:
1) etnické
2) profesní
3) kriminální
4) náboženské
5) deviantní skupiny (hooligans, sprejeri)
6) skupiny okraje spol.
○ často vytváření specifického jazyka- sociolekty (hantyrka, slang, argot,…) , jazykove kody (omezeny kod- slabsi rodiny, snizuje sanci na vzdelani)
Girtler dělí subkultury na okraji společnosti na:
1) ochrany a přežití (tuláci, bezdomovci, žebráci
2) revoluce a rebelie (anarchisté)
3) ilegálního obchodu (pašeráci, prostitutky, kapsáři)
4) společného původu (Romové)
Sociální kontrakultury:
○ kontrakultura je opoziční typ subkultury vzhledem k dominantní kultuře společnosti
○ typický je nesouhlas s hodnotami atd.
○ pouze v konfrontaci s dominantní kulturou získává kontrakultura svůj rámec a smysl
○ bývá důsledkem kulturní desintegrace, protestu proti spol,. polit. … programum
○ levicoví a pravicoví extremisté, hippies, anarchisté
○ se sankcemi je spjata otázka přiměřenosti, efektivnosti, sociální funkce (stmelování společnosti, potvrzením oficiálních hodnot)
○ sociální normy můžeme dělit dle oblasti života (právní, morální, zvykové, náboženské) a způsobu normativní reglementace
○ jejich zdrojem a legitimujícím principem je sociální autorita, společenský konsensus, institucionalizované ritualizované chování
○ sociální normy jsou relativní, neboť v různých částech, systémech a podsystémech platí různé
14. Sociokulturní systém a jeho změny, kulturní mezera, etnocentrismus a kulturní relativismus
Tři zdroje změn kultury:
- změna přírodního prostředí – nález nerostů, přír. pohroma, ekologické, nerostného bohatství atd.; ovlivněny technologické postupy, hodnotová hierarchie, právní úprava- enviromentalni zmeny
- kulturní inovace – endogenní proces podněty z vlastního systému (objevy, vynálezy, novátorská hnutí)
- kulturní difuze – exogenní proces (kontakt s jinou kulturou) podněty z kontaktu s jiným sociálním systémem, jeho hodnotami atd.; kontakt může být přátelský nebo ne, dobrovolný nebo nucený, vzájemný nebo jednostranný
Kulturní šok – psychický i sociální otřes ze střetu s jinou kulturou (okupace, sekty)
Následky kulturního konfliktu:
- pozitivní – prohloubení identifikace s kulturními hodnotami
- negativní – rozkolísání nebo ztráta kulturní identity
Nová kulturní integrace:
- obnovením funkčního uspořádání kulturních elemntů
- vytvořením kvalitativně nového kult. uspoř.
- modifikací hodnot, norem, idejí, vzorů chování, asimilací cizí kultury
Doktrína kulturního relativismu – neexistuje apriorně vyšší či nižší kultura
○ při střetu dvou či více kultur (subkultur) jejich členové prosazují odlišné až protikladné kulturní prvky, dochází ke kulturnímu konfliktu až šoku (může proběhnout v psychice jedince nebo v celé sociální skupině)
Důsledky:
1) prohloubeni identifikace s vlastní kulturou- prilnuti
2) ztrata, rozkolisani kult.identity, kulturni dezintegrace- rozpad funkcniho usporadani, nefunkcnost instituci
a) možná je nová integrace obnovením starých kulturních elementů na starých či
b) nových základech nebo
c) asimilace cizi kultury (proces akulturace)
○ při kulturních změnách může dojít ke kulturní mezeře, tj. zaostávání méně adaptabilních složek dané kultury (např. nepoužívání nového vynálezu z konzervativních důvodů), př. psaci stroje v USA (pouzivany az po 30 letech)
○ kultur existuje velké množství (dnes proti evropocentrismu)
xenofobie X xenocentrismus
Militantní etnocentrismus:
- nacionalismus
- rasismus
etnocentrismus: hodnotí všechny jevy z hlediska vlastního společenství, své hodnoty považuje za jediné správné, in-group x out-group (rozlišení od S$umnera), vse cizi muze byt povazovano az za anomalii,
militantni etnocentrismus - nacionalismus, rasismus, naboz.fanatismus, souvisi s pojmem xenofobie- strach, nenavist ke vsemu cizimu, institut obetniho beranka (opak- xenocentrismus)
15. Enkulturace a socializace, akulturace, kulturní kapitál a kulturní deprivace
Enkulturace (socializace)
○ proces osvojování si lidské kultury a sociálního života
I. primarni (detstvi, zavislost)
II. sekundarni (zamestnani)
○ základem je proces sociální interakce, v němž si člověk po celý život osvojuje soustavy hodnot atd. (včetně právních norem), vedome nebo nevedome vrustani do kultury, spolecnosti, resocializace- zvrat v dosavadni orientaci socializace, vezen,manzel…
○ jedinec musí - porozumět dané společnosti, - internalizovat a přijmout určitý soubor norem, - zvládnout základní způsoby chování
Funkce: kulturní transmise (prenos prvku mezi generacemi) a osvojeni si sociální identity
○ současně má charakter komplexní a selektivní ( vsechny oblasti nebo pouze nektere)
○ ruzne distopie procesu enkulturace a vytvoreni supersocializovanych a standartizovanych jedincu- nesmysl diky osobnostnimu filtru a personifikaci (sebeutvareni)
○ dochází k získání kulturního kapitálu, který jedinec potřebuje k dosažení a udržení určitého sociálního statusu; sociální kapitál je pak schopnost využívat sociálních sítí k dosažení výhodnějších pozic, + politicky a ekonomocky kapital
○ např. Romové nemají kulturní kapitál a proto se nedostanou do majoritní společnosti a nezískají jej
enkulturace – vědomé nebo nevědomé vrůstání (integrace) jedince do jím sdílené kultury, jde o intrakulturní proces, jeho základem je proces sociální interakce
enkulturace = porozumění kultuře à internalizace à jednání
Kulturni deprivace - nemoznost ziskani kulturniho kapistalu, slabsi rodiny- nedostanou kapital, nedostanou se ke vzdelani (nemaji ale nzsi intelekt.potencial), kultura chudoby (Lewis- Mexicani v USA)
Akulturace
· osvojování si jiné, cizí kultury na mikro, mezo i makrosocialni urovni
Fáze:
1) konfrontace (poznávání kladů a záporů)
2) akceptování některých cizích prvků
3) přijetí těchto prvků
4) souběžná modifikace vlastního kulturního systému
5) akulturační reakce (odmítání cizích vlivů versus vítání inovace)
· výsledkem může být i dezintegrace a ztrata kulturni identity
16. Základní činitelé enkulturace, šest Kohlbergových stádií právní socializace
Základní činitelé enkulturace:
- rodina: autoritářský (poslusnost) , autoritativní (dodrzovani pravidel ale moznost vyjadreni) a permisivní typ (volnost); oba krajní typy vedou k egoismu, lpění na rodičích, nekooperativnosti, jde o typy rodicovske vychovy
- vrstevníci: člověk se stává kooperativním a hravým, anticipujici socializace- ucim se budoucim rolim (hra na maminku)
- škola: neosobní instituce určená k socializaci, hodnoceno chování a studijní výkon
- práce: vliv spolupracovníků i samotné práce
- masmédia: velký vliv, hlavně televize (popr. tisk)
6 Kolhberovych stadii (úrovne pravni socializace):
- probiha postupne, stadia nelze preskocit, ale lze se zastavit na urcite urovni
1. předkonvenční přístup (normy pro nás nejsou soc konvence)
1. úroveň: vyhnout se trestu
2. využívání k vlastním hmotným zájmům
2. konvenční (dodržování konven řádu a očekávání druhých)
3.správné je to, co se líbí okolí
4. hájí zájmy uspořádání, právo a pořádek
3. postkonvenčni (chováme se dle hodnot nezávislých na okolí
5.vnímáme relativnost norem, kriticky je zkoumáme, hledáme vlastní konsensus s druhými
6. orientace na všerob etické principy, jsou důležitější než právo
17. Sociální chování a sociální jednání, klasifikace sociálního chování, teorie her
Chování = všechny činnosti jedince, i neuvědomělé nebo zcela zamerne, reakce na vnejsi nebo vnitrni podměty
Jednání:
· podmnožina chování, vědomé, má cíl
· Soc jednání: bere ohled na jiné jedince, má význam pro okolí, je jevem psychickým (podmíněno lidskou psychikou, kterou studuje psychologie) a sociálním (působení spol, které studuje sociologie)
Klasifikace:
· Subjektivní přístup Webera: co vede jedince k takovému jednání (rozum, víra, afekt)
· Objektivní přístup Durkheim: jak se jednání projevuje navenek k okolí (sociální tlaky)
Teorie her:
· o tom, jak je naše rozhodování ovlivněno očekávaným chováním ostatních spoluhráčů v rámci daných pravidel hry
a) kooperativní rozhodování (koordinovaná, aktéři to považují za oboustranně výhodné)
b) nekooperativní (rozhodování nezávislé na ostatních), slozite u rozhodovani v konfliktnich situacich)
· „vězňovo dilema“ (podminky- udam- odmena, on uda me- 10 let, oba udaji- 5 let, oba neudaji- svodoba- v zasade se oba prikloni k udani,), nulova (na ukor druheho) a nenulova hra (oba ziskaji)
18. Sociální jednání a sociální hodnoty, pojem hodnot, jejich dynamika, hodnotové orientace
HODNOTY
- k základním sociálním regulativům patří vedle sociálních norem i sociální hodnoty
= hodnoty jsou predstavou zadouciho, jez ovlivnuje vyber dosazitelnych zpusobu a cilu jednani
- hodnota je vztahovou kategorií; jde o - vztahy mezi subjektem a objektem, - mezi subjektem a jeho hodnotovým systémem nebo o - vztah k obecnějšímu sociálnímu systému
○ hodnotu lze chápat jako specifický vztah objektu a subjektu daný významem a smyslem, který má objekt pro uspokojování potřeb a zájmů subjektu v jeho individuálním sociálním kontextu
○ konstituují se jedinečným způsobem sociálního života sociálního útvaru a internacionalizací hodnotového systému tohoto útvaru
○ hodnoty představují určitý ideál a vzbuzují respekt, ustavovani hodnot je podmineno socialne
○ jsou určitým standardem sdíleným jedincem či útvarem (hodnoty sdílené jako prvek sociokulturního systému se nazývají sociální hodnoty)
INDIVIDUALNI x SKUPINOVE x SOCIALNI
○ ustalují se a hierarchizují se v každém sociálním útvaru z hlediska jeho potřeb, zájmů a cílů
○ struktura hodnot podává svědectví o své době (např.na prvním místě v Americe je dosažení úspěchu)
· souhrn hodnot = hodnotovy systém - v jednotlivych strukturach se lisi v obsahu, vertikalnim usporadani, v mire shody v soc. utvaru ( v cas. okamziku)
· dynamika hodnot- svet hodnot není stabilni – aktualni zebricek hodnot x dlouhodoba hodnotova orientace (hodnotove vedomi=hodnotovy systém)- provadeny vyzkumy hodnotoveho systemu lidi
· soc. hodnoty k zákl. soc. regulativům, je to vztahová kategorie, vztahy mezi subjektem a objektem (ten je hodnocen)
· lze je chápat jako specifikcký vztah objektu a subjektu daný významem, který má objekt pro uspokojení potřeb a zájmů subjektu
· představují určitý ideál, hodnoty sdílené jako prvek sociokulturního systému se zvou sociální hodnoty
· ustalují se v každém soc. útvaru
· struktura hodnot podává svědectví o své době (v americe dosažení úspěchu)
· v moderních společnostech – universalismus a specifičnost, dříve askripce, partikularismus, globálnost
· jednání viz M.Weber,, vědomá k cíli zaměřená činnost, zahrnuje vědomé uvážení jedince, v podstatě je řešením urč. úkolu; Znaniecky – souhrn činností směřujících k vyvolání změněného chování, postojů
Soc. jednání – ne soc. chování – chybí volní prvek
Soc. útvarem sdílené hodnoty jsou sociálními hodnotami.
Sociální hodnota je:
- vztah mezi subjektem (individuem) a objektem
- vztah mezi subjektem a jeho hodnotovým systémem
- představuje určitý ideál
- vzbuzuje respekt
Odlišnosti USA a ČR v hodnotových žebříčcích:
ČR: zdraví, rodina, mír, existence, přátelství
USA: úspěch, práce, mravnost, humanismus
· základní hodnotove orientace (Parsons- 5 dilemat orientace)
afektivita či afektivní neutralita: bezprostřední uspokojení (bez ohledu na existujici normy) x ohled na další činnost,
univerzalismus či partikularismus: se všemi dle stejných měřítekx na ruzne lidi ruzna meritka
askripce nebo výkon: pohled na druhé- kym jsou x jaky podali vykon
globálnost nebo specifičnost: celistvě či jen některý aspekt
orientace na sebe nebo na kolektiv: soukromé nebo společné zajmy a cile
pospolitost- prava, vera, sousedstvi X společnost- umela, mechanicka, kalkulujici
19. Institucionalizace sociálního chování a jeho funkce
institucionalizace - už od prvních forem lidských pospolitostí se vytvářely mechanismy kontrolující a usměrňující chování subjektů
- potřeby a zájmy nutně vytvářejí vzájemné vazby a společenské vztahy, k nim patří kromě spolupráce také konflikty
- je třeba unifikovat neomezenost těchto forem pro: uspokojování potřeb co nejširšího okruhu subjektů, předvídání vzájemné reakce v sociální interakci, posouzení a hodnocení sociálního chování v rámci útvaru
- na mechanické solidaritě sociální soudržnosti se postupně vytváří organická solidarita autonomnosti a jedinečnosti (Durkheim)
sociální uniformita se vytváří působením činitelů (souhrny podobneho jednani)
a) přirozené uniformity: podobné vnější podmínky vyvolávají podobné účinky
b) imitativní uniformity: napodobování jiných jedinců nebo skupin
c) vynucované uniformity: na základě ukládání závazných vzorců chování; je to snaha společnosti o institucionalizaci a stabilizaci sociálního života – dochází ke standardizování vzorců chování, diky institucionalizaci dochazi k vytvareni stabilnich forem chovani, jehož dodrzovani je potvrzovano sankcemi
Sociální jednání lze dělit na:
/různá míra institucionalizace, ale je obvyklé u jednání frekventovaného a sociálně kontrolovaného
® institucionalizované: v souladu s řádem
® neinstitucionalizované: neupravováno
® deviantní: odchylka od řádu, neschvalované až zakazované chování
Cílem je (funkce):
® vyloučení sociálně neschvalovaného chování: narušující principy a existenci systému, Freud- nelze chovat podle libida, dochazi k potlacovani, vytlacovani,…, vnitrni napeti, nahradni chovani- drive instituce souboje a krevni msty, dnes nektere sporty- box…
® omezení sociálně konfliktního jednání: vedle represe přispívá k regulaci, pr. legalizace krestantstvi…moznost kontroly
® omezení sociálně neobvyklého chování: tlak ke konformitě, proti výstřednosti (zalezi na době- valcik drive neslusny dnes normal)
Sorokinova ideační a senzitivní právní soustava:
1. ideační pr. soustava – daná od Boha, absolutna, normy jsou božímy příkazy, nelze je zrušit, nelze pochybovat, velká část norem o víře, trest nadpozemský, důkazy – ordály, není možná změna v zákonech, právo odrůdou náboženství, není možno konfrontovat otázkami užitečnosti
2. senzitivní právo – systém lidský, utilitární, normy relativní, změnitelné, soudcové světští, platnost norem ze zákona, nic nadpozemského
průnikem obou je právo idealistické
20. Ritualizace sociálního chování, typy rituálů a jejich sociální funkce
RITUALY- proces institucionalizace často navazuje na ritualizaci
○ základem je opakované ritunní chování vyvolané opakovaným zacházením se stále stejnými věcmi, konáním stále stejných úkonů či opakujícím se kontaktem s lidmi
○ nemůžeme se stále znovu zamýšlet nad tím, co děláme – vytváří se návyky a zlozvyky
○ rutinní činnost je prostředkem intelektuálně úsporné orientace v sociální situaci
○ stereotyp (rutina) ale ještě není rituálem, důležitý je její hlubsi symbolický charakter
○ rutinní činnost je prováděna kvůli jí samotné, ritualizovaná činnost kvůli významům, které s ní spojujeme
○ rituál je stereotypizované sociální jednání s hlubším symbolickým významem
○ ritualy se zabyva Durkheim, ritualy umoznuji SYMBOLIZOVAT soc. jednani- vyznam je vždy jiny
○ ritualizované stereotypy chování upřednostňují hledisko správnosti před ziskem, přispívají ke stabilizaci a integraci soc. útvaru
○ ritualizované chování je zdrojem zvykových norem
Ritualizace – Keller – iracionální a emotivní prvky v jednání často velmi formalizovaných společenských organizací a institucí
Základem ritualizace je opakované rutinní chování, kdy se už nerozmýšlíme nad činností (automatizace)
Ritualizace má symbolický charakter, má hlubší symbolický význam.
Podstatné prvky rituálu:
- přítomnost soc. objektů (fanoušci)
- místo (hřiště, hospoda)
- čas (utkání)
Typy rituálů:
- rituály nebezpečí – smelující rituál
- oslavný
- trestání – posilují platnost norem
- úcty – posilují vzáj. vztahy podřízenosti
- změny – křtiny, svatby, pohřby
- řečové – formální způsoby komunikace