1-10
10. 1. 2010
1. Sociologie, sociologický přístup, sociologismus
= teoreticko-empirická věda, 19. století Comte (Kurz pozitivní filosofie), o společnosti, jevech v ní (Bláha), vztazích, faktech (Durkheim), jednání (Weber), životě
Sociologie – speciální věda, která se zabývá studiem společnosti a jejích zákonitostí projevujících se ve společenském životě jejích sociálních subjektů
Základní otázka sociologie – „Co je to společnost, kam směřuje a proč?“
Definice sociologie:
- o organizaci a vývoji společnosti (TGM)
- jevech (Bláha)
- vztazích (Simmel)
- faktech (Durkheim)
- jednání (Weber)
- životě jedinců, skupin a společností (Giddens)
Předmět studia sociologie
- společnost – souhrn indidviduí, kteří jednají s ohledem na jednání druhých a to v urč. historickém, prostorovém, kulturním a sociálním kontextu
- strukturace společnosti – vnitřní skladba (makrostruktura, mezostruktura, mikrostruktura)
- sociální vztahy – vzáj. závislosti soc. subjektů
- sociální jevy – způsoby jednání, myšlení a cítění, existující mimo jedince a schopné vnějšího tlaku
- oblasti sociálního života – hospodářství, politika, právo …
- sociální seskupení – soc. skupiny, páry, komunity, dav, národ …
- sociální činnosti – práce, rekreace
- sociální procesy – enkulturace, urbanizace, industrializace …
Sociologie
○ řeší existující společenské problémy a současně je spojuje s nutností jejich hlubšího poznání (struktury společenských vztahů, norem, sociální nerovnosti, autority atd.)
○ jako samostatná věda vzniká až v polovině 19.století (August Comte poprvé použil termín sociologie), vydělením z filozofie
○ veda o spol., spol.jevech, procesech, strukturách a vztazích
○ nejlépe lze vymezit pomocí předmětu jejího studia
® společnost: souhrn individuí jednajících s ohledem na jednání
druhých a to v určitém historickém, prostorovém, kulturním a
sociálním kontextu, jehož parametry mohou svým jednáním
ovlivňovat jen částečně
® strukturace společnosti: vnitřní skladba, sociální stratifikace
jako hierarchická diferenciace sociálního statusu do vertikálních
vrstev
® sociální vztahy: vzájemná závislost a ovlivňování sociálních
subjektů (zejména sociálním jednáním)
® sociální jevy: způsoby jednání, myšlení a cítění existující mimo jedince a schopné sociálního tlaku
® oblasti sociálního života: hospodářství, politika, morálka,
umění, náboženství, věda
® sociální seskupení: sociální skupiny, dav, hnutí, národ
® sociální činnosti: práce, rekreační činnost
® sociální procesy: enkulturace, industrialiace, asimilace
Sociologický přístup
○ už v období protosociologie u antických filozofů, středověkých teologů i osvícenských myslitelů
○ je systematický, komplexní, teoreticko empirický
○ sociologie studuje sociální jevy z hlediska jejich recipročního stavu k prvkům celé sociální reality (referenčni systém sociologie)
○ komplexnost, systematičnost, empirismus (referenční systém – soc. realita)
Sociologismus
- metodologický přístup založený Durkheimem – soc. jevy je třeba vysvětlovat především z jiných soc. jevů
- přístup, podle nějž jednotlivé položky předmětu sociologie tvoří dohromady sociální realitu, kterou je třeba vykládat z ní samé
představitelem je Emil Durkheim (odmítá naturalizující a psychologizující směry)
2. Vznik, vymezení a předmět sociologie práva, přínos pro právní vědu a právní praxi
Sociologie práva = marginální vědní disciplína (filozofie práva, teorie práva)
(Šamalík – součást teorie práva, Kubeš – samostatná disciplína, Bláha – součást sociologie)
Sociologie práva chápe a studuje právo jako oblast sociálního života
Právo jako oblast sociálního života v sobě zahrnuje:
- systém právních norem
- právní vědomí právních subjektů
- právní komunikaci
- právní motivaci
- soubor právního chování (jednání)
- soubor právních vztahů
- instituce aplikující právo
- tvorbu právních rozhodnutí v rámci aplikace práva
- tvorbu právních norem
Předmět:
- vztah práva a sociální reality, struktura společenských a sociálních jevů
- fakticitní věda (na rozdíl od normativního práva)
vztah práva a společnosti
a) vzájemný vztah pr. a spol. (pr. a struktura spol., soc. vtahy, soc. jevy)
b) mechanismus působení práva ve spol
c) funkce a role pr. ve spol.
Složky předmětu SP:
- reciproční vztah práva a společnosti
- mechanismus působení práva ve společnosti
- funkce a role práva ve společnosti
SP a ostatní vědy
- právní věda – normativita vs. fakticita
- obecná sociologie – poskytuje obecné teorie, metody
- psychologie – překrývá se při studiu malých soc. skupin
- antropologie – vysvětluje vznik práva apod.
- kriminologie
- historie
- filozofie
- politologie
vznik:
- soc. analýza práva- až renesance myšlenek prir. lid. prav (Grotius),svobody, revoluci, idea pr.státu
- samostatný vědní obor - poč. 20. stol. - Durheim, Weber - analýza práva a jeho soc. fce (spec.soc.disciplina)
- střední Evropa - Ehrlich, Chalupny, USA - Pound
vymezeni:
- obecná pr. disciplina X speciálni soc. disciplina
- překrývá se s pr. filozofii, teorii práva
- Weber- studuje vztah práva a společnosti, studuje soc. skutečnost (život) práva- do jaké míry právo fakticky působí ve společnosti (prostřednictvím regulace, kontroly a sankcionováni), ale také působeni neprávních činitelů na pr. Oblast, studuje ZIVE PRAVO, studuje fakticitu (nikoliv normativitu)
Přínos pro právní vědu
- sociologický přístup k právu má přínos ve třech směrech
® poskytuje soubor sociologických pojmů a kategorií, které
usnadňují výklad řady teoretických právních problémů
® umožňuje využít sociologické teorie a empiricky ověřené
poznatky o vztazích závislosti mezi sociálními jevy při řešení
právní problematiky
® poskytuje možnost využití některých sociologických metod a
technik i v právní vědě
- v praxi nelze přistupovat k vytváření právních norem, smluv atd. jen normativně, protože se jedná i o řešení sociologických problémů a předpokládá určitou sociální integraci (orientaci ve společenských vztazích) a sociální imaginaci (dle Millse schopnost využít informací k vytvoření reálného obrazu světa)
přínos pro právní praxi se týká
® právní politiky: sociologický rozbor podkladů pro tvorbu právních
norem eliminuje náhodnost v pozitivním právu, které je snahou o
řešení určitého sociologického problému
® aplikace práva: role při rozhodování právníka (soudce),
v nutnosti konkretizace právní normy pro individuální případ
® ověření efektivnosti práva: zajištění efektivnosti platné úpravy
Jak se sociální norma stává právní normou (abstr. od klasických formálních znaků)
- model sociální ochrany – ochrana před spol. nebezpečnými jevy, omezení chování škodící obecnému blahu
- konsenzuální model – typicky funkcionalistické vysvětlení – sociální soudržnost (Bláha)
- konfliktuální model – Marx – právo slouží zájmům vládnoucí třídy
Konceptualizace přístupu (Cotterrellovy 4 základní koncepty práva)
- právní pluralismus – psané i intuitivní právo (přírodní kmeny, právo jako psychologický jev – pocity práva a povinnosti, živé právo – Ehrlich)
- právo jako donucovací řád – z pohledu teorie donucení (a contrario teorii uznání)
- právo jako zpracovávání sporu – Common law
- právo spojené s doktrínou legality – omezení arbitrárnosti
3. Hlavní představitelé sociologie práva I - Montesquieu, Comte, Marx, Engels
Montesquieu: 1690-1750 , O duchu zákonů
· zákony závislé na formě vlády (typech st. zřízeni), čeho chtějí dosáhnout (rep.: ctnost, monarchie: čest, despocie: strach);
· dělby moci- V,Z,S - institucionalni záruka proti despotismu;
· studuje nove vztah práva k pude mravům,…, využiti komparativni metody (VB a FR x Rim)
· dělení dle klimatických pásem: čím víc teplo, tím míň mravnosti, pracovitosti---tím tvrdší zákony
nemůže být vyšší než hosp., soustava
Auguste Comte (1798 – 1857)
○ zakladatel positivismu, byl po několik let tajemníkem utopického socialisty Saint Simona
○ ve svém hlavním díle Kurs positivní filosofie zavedl nový termín sociologie
○ dle něj se má sociologie starat o pochopení toho, co existuje, ne uvažovat o tom, co by mělo být
○ úkolem vědy je odhalení zákonů (trvalých, opakujících se jevů), ne řešení neřešitelné otázky podstaty věcí
○ sociální jevy jsou nejsložitější a na ostatních závislé, což vysvětluje pozdní vznik sociologie
○ nutno zkoumat vzájemné vztahy v celku- celostátní přístup, výzkumné metody-porovnáváni, experiment, srovnávací a hist. metoda
○ dělí sociologii na sociální statiku (základem je řád, konsensus) a dynamiku (vývoj)
Zákon tří stádií (činitelem vývoje je primárně lidský duch, který prochází třemi stádii)
1. teologické (fiktivní) stadium: období fetišismu (bozi v předmětech), polyteizmu (Řecko, Řím) a monoteizmu (křesťanství), ® militarismus
2. metafyzické (abstraktní) stadium: přechodné, rozpad starých věr, 1300-1800, úpadek autorit, stadium anarchie, ® vláda právníků zabezpečující práva středního stavu proti válečníkům a duchovním
3. pozitivní (vědecké) stadium: rozšíření věd, růst sociálního cítění, průmyslový řád vytlačuje vojenský, ® místo politických otázek nastupují sociální, pojem práva mizí z politické vědy
○ stadium vývoje odpovídá sociální a politický vývoj
○ správně postřehl, že společnost nepodléhá libovolnému působení zákonodárce
Karel Marx (1818 – 1883)
○ sám sebe za sociologa neoznačoval, přesto bývá řazen mezi zakladatele sociologie (i když vycházel z politické ekonomie)
○ chápe právo jako antagonistické sociálně ekonomické kultury, jako organizační formu, jež shrnuje a chrání zájmy vládnoucí třídy, jejíž vůli vyjadřuje
○ právo (i když může působit i aktivně) je produktem společenských zákonů, opírání se společnosti o zákon je jen fantazií právníků
○ právo je úzce spojeno s výrobními silami a vztahy (např. význam soudců výrazně vzrostl s rozvojem obchodního styku buržoasní povahy)
○ ve své kritice Gothajského programu se zabývá problematikou rovného práva
○ rovnost spočívá ve stejném měřítku – práci (jeden člověk je však zdatnější než jiný, proto toto rovné právo je pak nerovným právem z nerovné práce)
○ aby právo vyrovnalo nerovné jedince, mělo by být spíše nerovné
Engels:
- spolupráce s Marxem, zabývá se PRACI (odcizeni dělníků prací-zjednodušená, standartizovaná), taky technikami výzkumu
·vznik státu ze spol dělby práce
·právo jako účinný nástroj prosazování zájmů vládnoucích
4. Hlavní představitelé sociologie práva II Durkheim
Durkheim-1860-1917 O dělbě společenské práce
○ Soc: věda o spol faktech, jsou nám vnuceny a jsou kolektivní, což je podstata morálky, náboženství a práva; způsoby jednání, myšleni a cítění, které jsou nám vnuceny, jsou kolektivní, jsou schopny vnějšího tlaku, jsou nezávislé, mají svůj vlastní život,…
○ dělba práce sjednocuje lidi ve spol (příčiny dělby: nárůst populace)
SOLIDARITA:
○ Mechanická solidarita: kolektiv, represivní právo a tresty, nízká dělba práce,
○ Organ: individ., restituční právo, náhrada škody nebo návrat do původního stavu, vysoce rozvinuta dělba práce
○ dílo Sebevražednost (její závislost na náboženské, rodinné a politické integraci společnosti; více u starších mužů a v létě, ve městech, vojáků, protestantů, osamělých, bezdětných)
5. Hlavní představitelé sociologie práva III – Weber:
Weber 1860-1920
○ Zaměřuje se na zkoumání sociálního jednání jedince či skupin, konstitutivním momentem jednání je UZNÁNÍ
○ sociální jednání= nějak se vztahuje k chování druhých a orientuje se jím ve svém průběhu
○ char.: subjektivní motivace jedince + orientace na druhého a očekávání jednání druhých (minulé, přítomné i budoucí)
○ Jednání vždy plyne z mravů + práva
Druhy sociálního jednání:
- účelové racionální: očekáváme jednání druhých a to využijeme pro vlastní cíle, PROSPECH
- hodnotově rac: víra v absolutní hodnotu, náboženství , HODNOTA
- tradiční: zvyk, gerontokracie ®patriarchalismus®patrimonialismus ®stavovství /feudalismus
- afektivní: emoce (iracionalni)
-dochází k racionalizaci soc. jednání (odčarovani světa), nutnost sociální úlohy vědy, racionální principy- Antika, protestantismus
-zabývá se také byrokracii- nechápe ji ideologicky, ale jako nutnost k organizováni, zabývá se prací úředníků
-hodnoceni u Webera- snaží se byt vždy nezaujaty, ale někdy je potřeba subjektivnich pohledu
Typy panství:
Šance, že příkaz bude poslušně vyplněn, kdo poslouchá, očekává, že příkaz bude takový jaký očekává, vysvětluje vlastně typy mocenské organizace, otázka legitimity a podstata legitimni moci
a) legální (právní normy, byrokracie), podminěno ucel.-rac. zájmy, chybi form. pr. princip
b) tradiční, patriarchální, osobní věrnost, chybí formální právo
c) charismatické, čl. obdařený přírodou, bohem…Ježíš, založeno na mimořádných schopnostech odlišujících od ostatnich
Sociologie práva:
Vazba práva a hosp života, právo z hlediska donucení, má zvláštní záruky
Vývoj práva: původní-od charismatického vůdce; laické-římské; kanonické; francouzská revoluce: občanské zákoníky
6. Hlavní představitelé sociologie práva IV Ehrlich, Podgórecki, Luhmann
Ehrlich
Zastává teorii uznání oproti t. donucení
Právo vzniká nezávisle na státu, ze společnosti (z konkrétních společenských jevů), lidé více akceptují živé právo
® společenské právo: organizační, předpisy platné v určitých
společenských skupinách; společenský nátlak působí silněji než
státní sankce
® právo juristů: normy rozhodnutí jsou pravidly pro jednotlivce
stanovená soudy
® státní právo: předpisy, které by bez státu nemohly existovat;
menší a méně důležitá část práva ve společnosti
○ dochází k prolínání práva s prvky morálky, zvyky, obyčeji
○ společenský nátlak působí na zločince víc po návratu do společnosti než působení samotného vězení
○ skutečnosti předcházející vzniku práva: praxe, panství, držba, projev vůle
○ znaky normy: upravuje materii velké důležitosti, dá se vyjádřit v jasných pojmech, vyplývá ze sociální skutečnosti práva, statni právo- normy 1. radu (ústava), normy 2. radu (trestní, civilní- k udržení)
○ spojován se zájmovou jurisprudenci a teorii volného práva
Luhmann pr systém považován za druh sociálního systému- skládá se ze soc.komunikaci
○ hlavní je život práva
○ soc. systému: právo definuje hranice spol systému i způsoby výběru, dvojitá kontingence- očekávání
○ Roste Komplexita (složitost) a kontingence (nahodilost), dochází k redukci komplexity-vyberu- riziko zklamání. Společnost i právo pod tlakem komplexity, ale něco nikoliv (náboženství). Souhrn očekávání- dochází k dvojité selektivitě- vyber možného (volba před volbou, vlastní volba)
○ může dojit ke zklamání- REAKCE- kognitivní očekávání (přizpůsobím se, politika, hospodarstvi, veda) X normativní očekávání (trvám na svém, právo a ideologie), právo spočívá v časově, sociální a obsahově dimenzi
Autopoietický systém, právo jako selekce možností výběru
Podgorecki:
- sociotechnika je dle něj praktická věda, která se zabývá tím, jak na základě poznatků sociologie o souvislostech mezi různými prvky společenského života, dosáhnout plánovaných změn, zabyva se kde ma změna prava vliv na nejaky faktor a naopak, co meni Pravo, jak to vyuzit ke zmenam spolecnosti
- platné právo, právo živé, právní norma je model situace (hypotéza), pro niž se stanoví nebo dovoluje varianty chování (dispozice), prostředek disciplinování, integrace, výchovy, motivace činnosti, předpoklad jistoty ve spol. vztazích
- PR. POLITIKA, pr. norma- prostředek disciplinovani, vychova, integrace a motivace
7. Česká sociologie práva Masaryk, Chalupný, Bláha, Kubeš
Tomáš Garique Masaryk
○ zakladatel sociologie u nás, založil první sociologický seminář, překládal do češtiny sociologická díla
○ díla: Sebevražda hromadnym jevem moderni osvety, Rukověť sociologie
○ sociologii definuje jako vědu o organizaci a vývoji lidské společnosti
○ dělí sociologii na statiku (síly udržující společnost) a dynamiku (pokrok a vývoj sociálních činitelů – morálka, mravnost, věda)
○ ke studiu sociologie požaduje znalost biologie a psychologie, lidska priroda- rozum a vule
○ politika si musí klást takové cíle, které jsou člověku a lidské společnosti přirozené
○ český kritický realismus (o povaze sociální skutečnosti předem nic nevíme, nutné je trpělivé pozorování a analýza)
○ požadavek spravedlnosti: za prvního sociologa považuje Platona (rozpracoval nejlepší a nejspravedlnější učení o státu)
○ doporučuje spojovat náboženství a vědu)- uceni o humanite
Emanuel Chalupný
○ svérázný právník, nejprve Masarykův žák, pak jeho odpůrce, systematik
○ snažil se klasifikovat sociální jevy, hledat cesty, jak využít sociologie ke zdokonalování společensko života
○ díla: Všeobecná sociologie- 1. ceska ucebmice sociologie
○ zabyva se hl. ceskym a rakouskym pravem, spravny pravnik musí pravo protrpet, prozit, procitit a také tvorit
○ převážná většina jevů v právu je amorální, právní jevy jsou málokdy moralne izolované (velký vliv subjektivních nálad)- izolovane pr. jevy- tr.pr. 65%, civil.-75%, spravni 90-99%
○ účelem práva je zajistit oblast klidu, bezpečnosti, pravo=vytvor civilizace, znaky prava-relativnost, formalnost, racionalnost, primocarost
○ chce odlisit pravo od moralky- právo zvenku uklidňuje vytvářením právní jistoty, mravnost zevnitř zneklidňuje svědomím
○ systematik – usiluje o vlastní klasifikaci soc. jevů
○ Sociologie a filozofie práva a mravnosti (1929) – první sociologie práva u nás (196 příkladů z praxe)
○ introspekce – neobjektivita (obhajování chudých à ex offo)
○ většina právních norem je amorálních
○ kritizuje Jellineka – „minimum morálky“
Inocenc Arnošt Bláha
○ původně studoval na kněze, ale chtěl reformu
○ zakladatel brněnské sociologické školy, casopis Sociologicka Revue
○ byl citlivý k sociálním otázkám,sociologii chape jako vedu o socialnich jevech
○ lidé se organizují v řád pod tlakem potřeb: uživit se hmotně, vyžít duchovně, upravovat mezilidské vztahy (právo), rozmnožovat se hmotně (populace) a duchovně (věda, výchova), obrana hmotných statků duševního života (zřízení politická, mocenská, vojenská)
○ právo je sociální jev, patří k nejmocnějším činitelům sociálního řádu, opírá se o sankce, chrání bezpečnost, pořádek
○ funkci právní má také veřejné mínění, po legálním odsouzení ještě sociální, pravo je determinovano soc. prostredim (verejne mineni, politika, vzrust populace,..)existuji individualni a socialni koreny prava
○ funkcionalismus
○ působivý řečník
○ osobně znal Durkheima
○ silný vliv Masaryka
○ sociologie – o sociálních jevech – jednání více jedinců pod tlakem kolektivní potřeby
Společenské potřeby
- uživit se hmotně
- vyžívat se duchovně
- upravovat spol. vztahy
- rozmnožovat se hmotně
- rozmnožovat se duchovně
obrana statků
Vladimír Kubeš
○ profesor na právnické univerzitě MU, zvolen děkanem, ale odstraněn únorovými událostmi, pak rehabilitován, pak ale do duchodu
○ právní sociologii vidí jako samostatnou vědu bližší spíše právním vědám než sociologii, jejíž metody na právo právní sociologie aplikuje, existuji kategorie typicky juristicke a typicky sociologicke
○ únorové události, 69 – rehabilitace, normalizace à zahraničí
○ právní sociologie – aplikace sociologických metod na právo
Úkoly právní sociologie:
- zjistit příčiny vzniku nových norem
- zjistit následky norem na sociální život
- zjistit ekonomickou a sociální působnost normy
- zjistit, který právní řád je fakticitní v průměru
8. Vybrané směry I teorie volného práva a zájmové jurisprudence
Herman Kantorowicz
○ základy položil počátkem 20.století, Nemecko, dle něj jde o obnovu práva přirozeného ve změněné podobě, vychazi z historicko-právní skoly
○ položil základy teorie volného práva - promarni nezavislost platneho prava na st. donuceni
○ může mít formu individuálního v.p. (na základě přesvědčení individua, zkoumáno právní vědou) a společenského v.p.(přesvědčení společnosti, zkoumáno soudnictvím); možná je i kombinace v.p.
○ vyskytuje se i jako státní právo (vůči kterému může být v rozporu )
○ státní právo vyrůstá na základě volného práva, neboť všechny zákonodárné myšlenky existovaly dříve jako volné právo
○ soudci by měli rozhodovat na základě volného práva tam, kde je mezera v zákoně – aktivní úloha (kritika pozitivistu)
○ „obyčejům utvářejícím se a uplatňujícím se mimo zákonodárce je třeba dát přednost před zákonem“
Volné právo:
- individuální
- společenské
„Státní právo vyrůstá na základě volného práva, má ve své existenci primát“
Zájmová jurisprudence /prelom 19. a 20. stol, Nemecko/
○ říká, že zákony jsou výslednicí protichůdných zájmů materiální, národnostní, náboženské a mravní povahy
○ právo je regulátorem konfliktních zájmů, idea rovnováhy je jediný věčný prvek práva
○ „Zákony jsou výslednicí konfliktu protichůdných zájmů materiální, národnostní, náboženské a mravní povahy“
○ „Zákony svou závazností stanoví hranice protichůdných zájmů“
○ zájmové rozpory se řeší v politické oblasti a ta ovlivňuje vydávání zákonů
○ čím větší jsou rozpory, tím těžší je tvorba zákonů, které svou závazností stanoví hranice protichůdných zájmů
Představitelé: Philip Heck
Rudolf von Ihering
- pravo zarucuje JISTOTU a SPRAVEDLNOST, je VYSĽEDKEM BOJE (dulezita je i osobnost, která vede boj, mece x vahy)
9. Vybrané směry II sociologická jurisprudence, americký právní realismus, behaviorální jurisprudence
Sociologická jurisprudence
○ právo je společenské zřízení mající uspokojovat sociální potřeby a požadavky dané existencí civilizované společnosti
○ právo je integrujícím a nejdokonalejším prvkem celkového procesu společenských kontrol
○ úkolem právních vědců je zkoumat právní pořádek, ne debatovat o podstatě práva
○ právo má být především prostředkem sociálního inženýrství a tím udržovat společenskou rovnováhu, pravnik ma byt „inzenyrem kompromisu“, „socialnim inzenyrem“
Roscoe Pound
- chce zkoumat, jak právo fakticky působí ve společnosti na rozdíl od práva knižního, troji vyznam prava- souhrn zakonnych predpisu, soucast pr. poradku, soudni rizeni….dohromady tvori spolecenskou kontrolu
- profesor Harvardu, kniha Social Control through Law
- právo je integrujícím prvkem všech společenských kontrol
- právo má být hlavně sociálním inženýrstvím à právník má být „inženýr kompromisu“
- požaduje uplatňování sociolog. metod v právu (zjištění efektivity, law in action …)
- další predstavitel: Cardozo
Americký právní realismus
○ není jednotným směrem, 30. leta USA
○ realisté přistupují k právu jako ke společenské instituci, jejíž působení může být zkoumáno empiricky bez teoretického základu
○ za právo považují jedině rozhodnutí soudu či státního orgánu, činnost soudců a státních úředníků
○ rozhodnutí soudu není vázáno normou ani precedentem, záleží pouze na soudci a jeho vlastní úvazeneni zde dualismus- zakonne a soudcovske pravo, pouze soudcovske pravo je tim pravym pravem
K.N.Llewellym
- vykládá právo jako souhrn variabilních elementů jednak státní (donuceni), jednak na státu nezávislé povahy
- za právo považuje pouze rozhodnutí soudu
- hlavní úloha soudce (podle nich tj. Llewellym a Frank není vázán ani normou, ani precedenty)
Jerome Frank
- právo definuje výhradně ve vztahu k subjektům, rozeznává skutečné právo (platná rozhodnutí) a pravděpodobné právo (odhadovaná rozhodnutí)
- predchudci- Gray, Holmes, URCITOST PRAVA JE MYTUS
Behavioristická jurisprudence
- od 60.let v USA, G.Schubert (Kvantitativní analýza soudního chování)
- Nagel (utopická myšlenka kyberneticky předvídat soudcovská rozhodnutí)
- snaží se vysledovat vliv chování soudců a jejich osobních charakteristik na jejich rozhodnutí
- chybí návaznost na ucelenější teorii, ale rozbili predstavu o nezavislosti americkych soudu
10. Sociologický přístup k právu, sociologické vymezení práva
Sociologicky pristup k pravu
- vyjadreni koncepce prava jako socialniho jevu, pravo muzeme studovat z ruznych pohledu- stranky socialni (sociologie prava), stranky normativni (pr.vedy)….není mozne stanovit nejakou univerzalni definici prava
- sociologicke definice prava odmitaji pouze dogmaticky pohled na pravo pouze jako na platny systém, ale zduraznuji socialni podminenost prava a také jeho pusobeni na společnost (soc.kontrola)
Sociologické vymezení práva
○ sociologie chápe a studuje právo jako oblast sociálního života (je to vice nez jen souhrn norem) což zahrnuje
® systém právních norem a jejich tvorba
® instituce aplikující právo
® tvorbu právních rozhodnutí v rámci aplikace práva
® právní vědomí právních subjektů
® právní motivaci (záležitost psychologie) a komunikaci
® soubor právního chování (jednání)
- právo jako faktický pr. Život (Ehrlich- zive pravo, Pound- pusobici pr.)
- právo jako řádový činitel nastroj institucionalizace,(Luhmann, Chalupny, Blaha)
- právo jako nástroj soc.kontroly (Ross, Pound, Berger)
- právo jako donucovací řád (efektivni pouziti donuceni, Weber, popr. Kelsen)
- právo jako nástroj moci (teorie konfliktu- Marx, Engels)
- právo jako psych.činitel soc.chování (Podgorecki)
Právo jako oblast sociálního života v sobě zahrnuje:
- systém právních norem
- právní vědomí právních subjektů
- právní komunikaci
- právní motivaci
- soubor právního chování (jednání)
- soubor právních vztahů
- instituce aplikující právo
- tvorbu právních rozhodnutí v rámci aplikace práva
- tvorbu právních norem
Jak se sociální norma stává právní normou (abstr. od klasických formálních znaků)
- model sociální ochrany – ochrana před spol. nebezpečnými jevy, omezení chování škodící obecnému blahu
- konsenzuální model – typicky funkcionalistické vysvětlení – sociální soudržnost (Bláha)
- konfliktuální model – Marx – právo slouží zájmům vládnoucí třídy
Black
= američan
- normativní život státu a jeho občanů – týkající se legislativy, pr. sporů, soudních rozhodnutí
Hart
- právo jako „způsob“ dělání něčeho – soc. proces během soc. interakce
Právo:
- vycházející z norm. pr. řádu, zúženě chápané jako sys. pr. norem
- lze vymezit: zákl. integrující norm. sys. společnosti, vyjadřuje a zajišťuje soc. preferované hodnoty, směřuje k ochraně, upevnění a řízení soc. vztahů, reguluje chování subjektů,
- založené na určení vzáj. P a PO, legální sankce, opírající se o organizovanou mocen. autoritu.